Analýza inauguračního projevu prezidenta Trumpa

0

Inaugurační projev amerických prezidentů je řeč, kterou pronáší prezident čerstvě uvedený do své nové funkce. Součástí této řeči je přísaha na Ústavu Spojených států, která byla až do roku 1897 s uvedením Williama McKinleyho do funkce, tradičně skládána až po projevu. Od roku 1897 nový prezident nejprve složí přísahu a teprve potom pronese ke shromážděným svou řeč. Inaugurační projev je svým způsobem shrnutím toho, co vítězný kandidát ve své kampani sliboval, a potvrzením, že v obsahu své kampaně hodlá pokračovat. Proto jsou liché kritiky odpůrců nového prezidenta Trumpa, které mu vyčítají, že inaugurační řeč nepřinesla nic nového. To se totiž nestalo nikdy. Inaugurační řeč je jednoduše potvrzením programu kampaně. Pokud by nový prezident ve své řeči přišel s něčím jiným, než s čím prezidentský souboj vyhrál, bylo by to velmi neobvyklé.

Donald Trump, jako kandidát staré Ameriky, předstoupil se zásadním projevem, který slibuje absolutní odklon od politické linie USA posledních mnoha let.

Spojené státy Americké byly založeny bílými muži protestanstkého vyznání z jejichž řad vzešel i první americký prezident, George Washington. Součástí přísahy prezidentů byla od počátku bible a ceremonie se účastnili pouze bílí muži. Bible je součástí ceremonie dodnes, ale složení slavnostního průvodu se s lety měnilo. V roce 1865 se s druhým zvolením Abrahama Lincolna do funkce průvodu poprvé, hlavně symbolicky po občanské válce, zúčastnili černoši. V roce 1917, s Woodrowem Wilsonem, se průvodu směly zúčastnit ženy. V roce 1961 se prezidentem poprvé (a zatím naposledy) stal katolík, J.F.Kennedy. A v roce 2009 do funkce amerického prezidenta vstoupil poprvé rasově smíšený vítězný kandidát, Barack Obama. Od 18. století se základy Spojených států změnily a prezidentské volby už nejsou jen soubojem politických programů, ale dvou a více rozdílných světů, které dnes Spojené státy představují. Donald Trump, jako kandidát staré Ameriky, předstoupil se zásadním projevem, který slibuje absolutní odklon od politické linie USA posledních mnoha let.

Prezident Donald Trump v úvodu pozdravil předsedu Nejvyššího soudu Robertse, který ze své pozice řídí ceremonii přísahy a dále přítomné bývalé prezidenty Cartera, Clintona, Bushe mladšího, a Obamu. Jedná se vlastně o všechny žijící bývalé prezidenty s výjimkou George Bushe staršího, který je vážně nemocen. Jeho pozdrav směřoval i všem Američanům a lidem celého světa.

Nespokojená americká pravice tak má konečně v čele země svého člověka.

Potvrdil, že Ameriku nyní čeká velké úsilí směřující k obnovení její uvadající velikosti. Následné poděkování manželům Obamovým za jejich službu pak bylo sice zdvořilým aktem, ale Trumpova kampaň i první prezidentská rozhodnutí ukázaly, že o jejich službě Americe valné mínění nemá. V další větě pak vyjádřil tu nejdůležitější a nejzásadnější myšlenku celé řeči, to, o čem v celé kampani hovořil, že tato ceremonie se vymyká všem předchozím, protože při ní nedochází jen k předání moci z rukou jedné politické administrativy druhé, ale že jde o předání moci z rukou Washingtonu D.C. do rukou lidu. A to ještě žádný jiný prezident před ním neřekl. Jde o zásadní protisystémové prohlášení, kdy nový prezident potvrzuje existenci netransparentní, arogantní moci vrcholných úředníků federální vlády z hlavního města USA, a zároveň jim oznamuje, že jejich čas skončil, a Amerika se vrací zpět do rukou lidí – voličů. Američtí pravicoví aktivisté celá léta upozorňovali na rostoucí moc federální vlády a připomínali, že americká Ústava začíná slovy “We, the People”, tedy, My, lid, a nikoliv, We, the Government, tedy, My, vláda. Nespokojená americká pravice tak má konečně v čele země svého člověka.

V některých médiích se ze strany Trumpových odpůrců objevily argumenty, že Washington D.C., jako město, nijak výrazně nebohatne, a že tedy Trumpův argument, že Washington rostl na úkor lidí, je mylný. Je potřeba hodně inteligence na to, aby jim došlo, že Trump nemluví o městě, ale o symbolu federální vlády, které hlavní město USA představuje? Zřejmě ano.

Trump kritizuje hrstku politiků z Washingtonu, která prosperovala, zatímco občané nikoliv. Můžeme zatím jen spekulovat, jestli důvod, proč se Trump ve své řeči vyhnul kritice finančníků, kteří mají na krizi svůj velký podíl, je v tom, že řeč pronášel ve Washingtonu, a tak útočil jen na politické viníky sedící v tom samém městě, nebo se chce střetu s velkými financemi vyhnout úplně. Pokud bude chtít získat srdce americké pravice, jen s kritikou politiků si nevystačí.

V následujících větách, jen jinými slovy, zopakoval, že 20. leden 2017 se stal dnem, kdy vláda věcí amerických se zpět do rukou lidu navrací. Zapomenutí muži a ženy Ameriky už  zapomenutí nebudou. Kdo je ale vlastně ten lid a ti zapomenutí, o kterých Trump hovořil? V Evropě se smutnou tradicí marxistických režimů máme tendenci slovo lid spojovat se socialismem. V Americe to ale neplatí. Tato první moderní demokracie o lidu neuvažovala jako o mase, tak jak o něm uvažují marxisté, ale o nezávislých jednotlivcích, kteří tvoří americký národ a svobodně si volí své zástupce, aby jim sloužili k jejich nejlepšímu prospěchu. Znovu se vracíme k úvodu Ústavy, kde stojí, We, the People. Americký establishment prostě dlouhá léta zapomínal, že je služebníkem lidu, nikoliv jeho pánem a vládcem. Amerika šla podivnou cestou, se kterou většina Američanů nesouhlasila, ale proti které nedokázala zmobilizovat dost sil, aby ji zvrátila. O všem rozhodovaly buď ukřičené menšiny ve velkých městech, nebo zájmy hrstky mocných tamtéž. Obyčejní Američané a jejich zájmy byli léta přehlíženi, zapomínáni. Tyto volby byl jejich hlas konečně vyslyšen a Donald Trump všem těm zapomenutým slibuje, že to nyní budou oni, kdo bude rozhodovat o budoucnosti Ameriky. Proti posledním desetiletím obrovská změna a příslib naděje pro Ameriku.

Trump také řekl, že Američané chtějí lepší školy pro své děti, bezpečná sousedství pro své rodiny a dobrou práci. Protože Amerika pamatuje dobu, kdy toto všechno měla. Americké školství patřilo k nejvyspělejším na světě a Američané byli vědeckou velmocí. Kromě center velkých měst, které byly vždy stokou toho nejhoršího, si Američané na předměstích a malých městech žili spokojené americké sny s vlastním domem a početnou rodinou. Kdo chtěl pracovat, práci měl, a kdo chtěl víc, a něco uměl, měl šanci zbohatnout, nebo se o to aspoň pokusit. To byla stará Amerika. Nová Amerika je jiná a Trumpovi voliči chtějí zpět tu starou.

Trump ale nemluvil jen k bílé střední třídě. Když popisoval nemoci americké společnosti a mluvil o matkách a dětech žijících v chudobě center měst, mluvil o příslušnících rasových menšin, které jsou díky přirozené rasové segregaci téměř výhradními obyvateli většiny center amerických měst. Když mluvil o mizerném americkém školství, mluvil ke všem Američanům bez rozdílu barvy pleti. Ovšem když mluvil o rezavějících zavřených továrnách v americkém vnitrozemí, mluvil k bílé dělnické třídě, která byla vždy pracující páteří amerického průmyslu. A naopak, když mluvil o kultuře gangů a drog, tuto zmínku adresoval především menšinám, z nichž podle všech statistik většina městských gangů vychází.

To vše musí podle Trumpa přestat právě teď a všichni Američané jsou v tom společně. Trump se ve své řeči nehlásil jen ke svým voličům, ale ke všem Američanům. Svou přísahu složil v zájmu jich všech. Bílých, černých, hispánských, všech Američanů. Tolik jeho řeč k americkému lidu o tom, čí prezident chce být.

Další část projevu Donalda Trumpa nebyla o nic méně zásadní. Představil v ní nové směřování Spojených států, ve kterém budou zájmy USA vždy na prvním místě. Svět si už od První světové války zvykl na to, že když je zle, přijdou Američané. Buď pošlou své vojáky, nebo pošlou pomoc. Jejich vstup na evropská bojiště v roce 1917 urychlil porážku Německa a Rakouska-Uherska. Bez jejich zapojení do Druhé světové války by Osa pravděpodobně se Sovětským svazem svedla minimálně remízu. A stejně tak poválečná hospodářská pomoc pomohla i přes zničený průmysl a infrastrukturu postavit Evropu rychle na nohy. Korea, Vietnam, Irák, všude tam přišli američtí vojáci aby čelili agresivní vojenské síle. Spojené státy finančně dotují existenci mnoha zemí po světě. Vedle obrovských nákladů na zahraniční přítomnost jejich armád se pro americkou ekonomiku jedná o naprosto zásadní výdaje. Donald Trump ve své řeči řekl, že s tím je nyní konec. A jasně pojmenoval, s čím už svět nemusí dále počítat. Tedy dotování zahraničního průmyslu na úkor průmyslu domácího. Výzbroj zahraničních armád na úkor modernizace americké armády. Přímá vojenská akce na obranu hranic cizích zemí a zanedbávání ochrany vlastních hranic před imigranty a drogovými kartely. Každoroční vojenská a ekonomická pomoc pro cizí země dosahuje několika desítek miliard amerických dolarů!

Kritizoval přesun továren do zahraničí a ignorování dalšího osudu amerických dělníků, jejichž pracoviště se přesunem výroby uzavřela. Americká střední třída chudla ve prospěch cizích zemí. Ale od této chvíle, prohlásil prezident Trump, bude každé rozhodnutí týkající se daní, obchodu, imigrace nebo zahraničních záležitostí posuzováno tak, aby zvýhodňovalo americké pracující a americké rodiny. Cizí země již nebudou těžit z amerického průmyslu a pracovní místa přestanou mizet v zahraničí. To Donald Trump Americe slíbil a za to bude bojovat.

Bývalý prezident Obama těsně před svým odchodem z funkce nechal uvolnit 221 milionů dolarů pro Palestince. Tyto transakce chce prezident Donald Trump zastavit. Nicméně zůstává otevřená jedna otázka; bude Trump důsledný a zastaví i každoroční finanční pomoc Izraeli? Jen v roce 2013 dosáhla vojenská a ekonomická pomoc Izraeli téměř 3 miliard amerických dolarů. A vzhledem k tomu, jak pozitivně se Trump v kampani k Izraeli hlásil, je těžko představitelné, že by v této pomoci za jeho vlády Amerika nepokračovala. Můžeme být jen zvědaví, jak bude Trumpova administrativa vysvětlovat, proč je tak důležité financovat Izrael, a nikoho dalšího. Ještě během kampaně Trump sliboval, že pomoc Izraeli bude navýšena. Počkejme si tedy na realitu.

Donald Trump slibuje, že jeho Amerika především vrátí do USA pracovní místa, posílí hranice, vrátí Americe prosperitu, a také její sny. Postaví nové cesty a dálnice, nové mosty a letiště, tunely a železnice. Stáhne lidi z podpory a vrátí jim práci – Ameriku přestaví americké ruce a americká pracovní síla. V platnost přijdou dvě jednoduchá pravidla – Kupuj americké produkty a zaměstnávej Američany. Že toto Trump myslí vážně dokázal ještě před uvedením do funkce, kdy jeho pouhá hrozba vysokého cla donutila některé společnosti rozmyslet si přesun výroby z USA do zahraničí. Alespoň svým projevem dává Donald Trump na rozdíl od svého předchůdce jasně najevo, že je tvrdým hráčem, se kterým se nežertuje.

Pasáž o Americe především plynule pokračuje se související pasáží, kde Donald Trump dále rozebírá, že upřednostnění amerických zájmů nebude vykonáváno na úkor zájmů jiných národů v jejich zemích. Trump doslova prohlásil, že se nebudou snažit vnucovat svůj způsob života ostatním, ale spíš jít zářným příkladem. To je v jasném kontrastu proti dlouholeté pozici světového četníka, kterým Spojené státy byly.

Zatímco prezident Obama odmítal použít společně slova “islámský” a “terorismus”, Donald Trump si nebere žádné servítky.

Nicméně v jedné věci chce prezident Trump ještě posloužit světu. Slíbil, že posílí staré aliance a vytvoří nové, aby sjednotil civilizovaný svět v boji proti radikálnímu Islámu a zcela jej vykořenil z planety Země. Zatímco prezident Obama odmítal použít společně slova “islámský” a “terorismus”, Donald Trump si nebere žádné servítky. A pokud to myslí vážně, toto není vyhlášení války jen Islámskému státu a Al-Kaidě, ale nejméně 50 milionům muslimů, kteří se světově hlásí k radikálnímu učení salafismu. A to je dobře, protože Západ dlouho potřeboval tak rozhodného vůdce, který nebude jen přešlapovat na místě, ale udeří tvrdě do stolu.

I když je to v rozdělené Americe jednoduše nemožné, prezident Trump ve své řeči Američany vyzval, aby skrz věrnost ke své zemi objevili i věrnost jeden k druhému. “Pokud svá srdce otevřete vlastenectví, není v nich místo pro předsudky.” A k tomu citoval z Bible “jak dobré a potěšující je, když Boží lidé žijí společně v jednotě.” Amerika je tak rozdělená, jako nikdy předtím. Mnozí levičáci Ameriku otevřeně nenávidí. Viditelní aktivisté takových hnutí jako Black lives matter mluví jen o zájmech černých, a do zájmů bílých Američanů jim nic není. Mexikáni žijící v USA věří v “La Raza”, věří, že jihozápad Spojených států se znovu stane součástí Mexika. Levičáci, BLM a La Raza o vlastenectví nestojí. Amerika není země, které chtějí být věrní. V takovém ovzduší se jednota budovat nedá. A tak jako se polovina Ameriky necítila být součástí “Obamova národa”, ta druhá polovina dnes nechce mít nic společného s Trumpovým vlastenectvím.

Trump věří, že pokud bude Amerika jednotná, bude nezastavitelná. Ale na rozdíl od staré Ameriky bílých protestantských mužů, kteří spolu měli společné vše, mají dnešní Američané více rozdílného, než společného. Amerika už jednotná být nemůže a to bude pro Trumpa (a každého dalšího prezidenta) v jeho funkci velmi složité.

A Trump dále ve své řeči znovu zdůrazňuje, že chce být prezidentem všech Američanů. Nejen těch bílých. Americký národ ve své znovu objevené hrdosti zapomene na to, co jej rozděluje, a bude stát za tím, co jej spojuje. Připomněl, že američtí vojáci, ať už bílí, černí nebo hnědí krvácejí stejnou rudou krví patriotů, že všichni Američané sdílejí stejné svobody, a že všichni salutují stejné americké vlajce. Taková řeč připomíná spíše kazatele Nového světového pořádku, než zarytého rasistu, jak Trumpa stále obviňují. Trump je ale ve svém prohlášení konkrétní. Jasně mluví o tom, že děti narozené v rozvalinách Detroitu i na planinách Nebrasky vzhlížejí ke stejnému nebi, mají stejné sny a jsou naplněni dechem života samotného Stvořitele. Detroit, jako symbol zničeného města, kde už nezůstali téměř žádní bílí Američané, a Nebraska jako typický americký venkov, kde naopak žijí jen bílí Američané. Ti všichni jsou pro Trumpa jedním národem.

A těm všem vzkazuje:

Už nebudete znovu ignorováni. Váš hlas, vaše naděje a sny budou definovat americkou budoucnost. A vaše odvaha a dobrota a láska nás budou navždy provázet na cestě. Společně učiníme Ameriku znovu silnou, bohatou, hrdou, bezpečnou a velikou.

Dokáže Donald Trump přesvědčit polovinu Spojených států, že i oni jsou Američané a společně povedou zemi k prosperitě a svobodě? Nebo Amerika míří k nové formě občanské války? Rozdíly se zatím zdají být nepřekonatelné.

Odkaz na celý projev: https://www.whitehouse.gov/inaugural-address

Video: https://www.whitehouse.gov/live/inauguration-45th-president-united-states

Comments

comments

SDÍLET
Další článekDruhá americká občanská válka

Má specializace je severoamerická politika a historie. Mám na starosti především zahraniční zpravodajství.