Ostuda. Federální soud povolil odstranění památníků Konfederace v New Orleans.

0

Tři monumenty, které zdobí důležitá místa v New Orleans a připomínají slavné období Konfederace, mají být rozhodnutím federálního soudu odstraněny. Starosta New Orleans, Mitch Landrieu, zvolený za Demokraty, o odstranění soch začal poprvé uvažovat po střelbě v černošském kostele v Charlestonu, kdy se zjistilo, že střelec je milovníkem starého Jihu. Levicové a černošské lobbistické skupiny tehdy rozjely masivní kampaň požadující, aby vše jižanské bylo definitivně odstraněno z amerického veřejného prostoru. Kromě urážení vlajky Konfederace se objevily požadavky na odstranění všech soch připomínající toto období. A čtyři z mnoha takových soch jsou i v New Orleans.

Rada města v čele se starostou rozhodla o tom, že památník prezidenta Konfederace Jeffersona Davise, památník generála Lee a generála Beauregarda, a také památník oslavující tzv. Bitvu o Liberty Place, která vystihuje střet mezi povstalci z Bílé Ligy a vládou Rekonstrukce a svobodnými černochy z roku 1874, budou odstraněny. Takřka okamžitě po tomto rozhodnutí podal žalobu místní spolek Synů veteránů Konfederace, který rozhodnutí dočasně pozastavil. K žalobě se připojily ještě tři další kulturně historické spolky, ale soud jejich žalobu zamítl jako právně slabou.

Žaloba zpochybňovala vlastnictví monumentů městem, ale soud tento argument zamítl s tím, že město je jediným vlastníkem soch. Nakonec tedy rozhodl o jejich odstranění, ale pod podmínkou, že sochy nebudou zničeny, ale pouze přemístěny. Monument zobrazující Bitvu o Liberty Place zatím odstraněn být nemusí.

Žalující strana se s verdiktem odmítá smířit a hodlá podat odvolání. Navrhuje, aby byly všechny městské pamětihodnosti zachovány v původní podobě a v případě těchto památníků by v jejich blízkosti mohly být postaveny “vysvětlující” cedule vystihující kontext doby, ve které byly vystavěny.

Boj o konfederační symboly je součástí většího boje o bílou identitu ve Spojených státech, který se děje už od konce 50. let minulého století. Začalo to desegregací škol, kdy byly do čistě bílých škol vpuštěni nebílí studenti. Když se tomu bílí snažili uniknout a stěhovali se do čtvrtí, kde byli zase jen bílí, aby jejich děti mohli být mezi svými, přišla vláda s povinným dojížděním do škol autobusy, které děti převážely do rasově smíšených škol. Pak přišla pozitivní diskriminace, kdy nebílí začali dostávat přednost při výběru na školu, nebo do zaměstnání. A samozřejmě obtížné podmínky pro evropské emigranty na vstup do země, ale obě přivřené oči nad nekonečnou migrací z Jižní Ameriky a dalších neevropských zemí.

Měsíc černé historie, měsíc hispánské historie, měsíc indiánské historie, měsíc asijské historie. Ale žádný měsíc bílé historie. Být bílý bylo v Americe dlouho sprosté slovo. Až do zvolení Trumpa. S pocitem zastání v Bílém domě se bílí přestávají bát být hrdí na svou minulost a to, kdo jsou, a brání se. Snad jim jejich právní boj v New Orleans, a všude, kde se v Americe vede boj o bílou identitu, vyjde.

Vždyť každý Jižan ví, že Jih znovu povstane.

Comments

comments