Komentář: Pochod na Konstantinopol

0

Každý křesťan a Evropan má někde hluboko ve svém srdci bolest pro jedno staré a slavné město, které jsme v roce 1453 po stovkách let bojů a nekonečných obléhaní ztratili. Tím městem bylo hlavní město východořímské říše, známe také jako Byzance, Konstantinopol. Toto město na břehu moře na jihovýchodním cípu Evropy staletí sloužilo jako hráz proti muslimským výpadům. Zdi Konstantinopole byly zdmi Evropy. Tisíce životů bylo zachráněných díky silným pažím jejich obránců. Vědění, kultura a křesťanský svět měly Konstantinopol jako své hlavní město. 800 let toto město odolávalo útokům z východu, tak jako Minas Tirith v Pánu prstenů. 800 let byla Konstantinopol nadějí všech křesťanů ve Středozemí. 800 let toto jediné město stálo mezi námi a jimi.

V roce 1444 se nedaleko tohoto města svedla poslední křižácká bitva, která měla rozdrtit neustálý muslimský tlak na Evropu. Sjednocené evropské oddíly včetně českých bojovníků se zde utkaly s mocnou islámskou armádou a v krvavém boji nepříteli podlehly. V Evropě tehdy už nebyla síla, která by se muslimům postavila. A tak když o 9 let později Konstantinopol oblehla obrovská přesila muslimských vojsk, stáli proti invazi Evropy jen obránci za jejími zdmi.

Pád Konstantinopole je hrdinský příběh zoufalého boje starého křesťanského města o život Evropy. Deset tisíc obránců, většinou civilistů, proti desetinásobné přesile muslimských vojáků. 53 dní se útočníci snažili dobýt její zdi a pokaždé byli krvavě odraženi. Poslední den, když obránci ztratili veškerou naději na příchod pomoci z Benátek, muslimové zaútočili se svou veškerou silou, a pronikli do města. Říká se, že císař Konstantin svlékl svůj imperiální šat, a vrhl se jako prostý voják do poslední bitvy v ulicích města po boku svých vojáků. Když pak byl poslední obránce zabit, nad městem zavlály islámské vlajky a Konstantinopole padla do rukou nepřátel Evropy.

Dnes se toto město nazývá Istanbul a je součástí čím dál víc islámského a agresivnějšího Turecka. Evropští patrioti a křesťanští tradicionalisté nezapomněli, čím toto město dříve bylo a komu patřilo. Evropští levicoví politici by Turecko chtěli vidět v Evropě, ale pro nacionalistické politické lídry deroucí se po celé Evropě k moci je taková rétorika nepřijatelná.

Turecko si svými výhrůžkami a nátlakem na Evropu hraje s ohněm. Bylo zvyklé na slabé politiky, kteří ustupují. Ve chvíli, kdy bude v Evropě u kormidla Wilders, Le Penová, Orbán a další patrioti, nebude daleko den, kdy nároky nebude vznášet Turecko, ale Evropa. A jedním z takových nároků jednoho dne může být i navrácení Konstantinopole. Nárok komplikovaný, vážný, ale nikoliv nejistý.

Comments

comments