Vraždy podle Zebry, aneb když muslimové terorizovali San Francisco

0

Dnes už si vzpomene jen málokdo a filmová studia se do pravdivého zpracování toho případu také nikdy nevrhaly, ale v době kdy Clint Eastwood jako Drsný Harry točil Magnum Force, film o vraždách v San Franciscu, toto město žilo ve skutečném strachu ze skutečných vražd. Vražd na první pohled bezdůvodných, náhodných, ale přece s jedním společným jmenovatelem. Všechny oběti byly bílé.

První oběti svému osudu unikly vlastně jen náhodou. Šlo o děti, které si vyběhly hrát před dům. Když se k nim blížil nějaký černoch, nevěnovaly tomu pozornost. Ale když na ně vytáhl pistoli a nutil je nastoupit do blízké dodávky, zkameněly. Černoch jim hrozil, že je zabije, pokud nenastoupí, ale děti se nemohly ani hnout. Černoch brzy ztratil nervy, byla to jeho první akce, a z ulice, kde se mohl každou chvíli někdo objevit, raději zmizel. Slíbil si ale, že příště už tak slabý nebude. A příště mělo být velmi brzy.

Černoch jménem Anthony Harris byl jedním z Andělů smrti, skupiny, která byla součástí Národa islámu, organizace černošských muslimů v Americe. Tato pochybná ale vlivná církev hlásala, že bílá rasa byla stvořena černošským vědcem Jakubem, jako rasa otroků, které měli černoši vládnout. A kromě toho, čím víc bílých černý muslim ve svém životě zabije, tím bohatší život v ráji jej čeká. Nejméně bodů bylo za vraždu bílého muže, o něco víc za bílou ženu, a nejvíc bodů za vraždu bílého dítěte. Bílí lidé pro tyto černé muslimy ani nebyli lidmi. Nazývali je modrookými ďábly, nebo bílými ďábly, a někdy v roce 1973 je v oblasti San Francisca začali zabíjet.

Kolik bylo přesně jejich obětí už se dnes nikdo nedozví. Policie dopadla jen jednu skupinu a té prokázala 15 vražd a 10 nedokonaných vražd spáchaných během půl roku mezi říjnem 1973 a dubnem 1974. A pouze tyto vraždy a jejich pachatelé jsou veřejnosti známy.

Prvními skutečnými oběťmi skupiny vrahů byli manželé Richard a Quita Hagueovi. Vraceli se spolu 19. října z večeře ke svému domu na Telegraph Hill, když je na ulici zastavili tři černoši se zbraněmi a donutili nastoupit do bílé dodávky. Odvezli je na opuštěné místo kde Quitu znásilnili a poté ji mačetou usekli hlavu a vzápětí i ošklivě posekali jejího manžela. Mysleli si, že je mrtvý, ale ten jejich řádění jako zázrakem přežil.

O deset dní později odcházela osmadvacetiletá Frances Rose z University of California na školní parkoviště, kde nastoupila do svého auta a pokoušela se odjet. Cestu ji zastoupil černoch, který požadoval, aby jej svezla. Když odmítla, zastřelil ji.

Devátého listopadu byl na čerpací stanici napaden šestadvacetiletý pumpař Robert Stoeckmann, ale podařilo se mu útočníkovi, mladému černochovi, zbraň vytrhnout a několikrát po něm vystřelit.

Saleem “Sammy” Erakat, evropsky vypadající jordánský muslim byl 25. listopadu přepaden ve svém obchodě s potravinami, odvlečen do skladu, přivázán k židli, a zastřelen.

11. prosince si 26 letý umělec Paul Dancik skočil k veřejnému telefonu zatelefonovat. Poslední, co viděl, byl černoch s pistolí, který jej třikrát střelil do prsou. Dancik nepřežil.

O dva dny později se budoucí starosta San Francisca, Art Agnos, účastnil setkání s obyvateli černošské čtvrti, aby s nimi prodiskutoval stavbu kliniky v této lokalitě. Když ze shromáždění odcházel, zastavil se ještě na kus řeči s dvěma ženami, které na setkání také byly. Ženy později vypověděly, že kolem prošel nějaký mladý černoch a Agnose střelil dvakrát do zad z pistole. Agnos setkání s Andělem smrti ale přežil.

Ten samý večer ten samý útočník, který chtěl lepší skóre, než za bílého muže, na ulici napadl jednatřicetiletou Marietta DiGirolamovou, strčil ji do vchodových dveří domu, kolem kterého procházela, a několik ji střelil. Marietta nepřežila.

O devět dní později potkala dvacetiletá studentka na ulici před svým domem dva černochy. Jeden ji střelil třikrát do zad, ale podařilo se ji přežít.

Stejný večer se ze své práce v sodovkárně, kde pracoval celý život, vracel 81 letý italský Američan Ilario Bertuccio. Zemřel rychle, když do něj jeho vrah vystřelil čtyři kulky.

Intenzita vražd rostla. Jen o dva dny později Andělé smrti zabili další dva bílé. Teprve devatenáctiletý Neal Moynihan při svém vánočním nakupování míjel na ulici černocha, který jej z bezprostřední blízkosti střelil do tváře, krku a srdce. Neal byl na místě mrtvý. Jen o šest minut později stejný, nebo možná jiný vrah, zastřelil čtyřmi ranami padesátiletou Mildred Hosler, když běžela na autobus.

Harris, který později jako jediný spolupracoval s policií, vypověděl, jak mu na Vánoce zavolali přátelé z černošské stěhovací společnosti Black Self-Help Moving and Storage. V budově, kde firma sídlila, probíhaly shromáždění Národa islámu, a byla zde i nástěnka Andělů smrti. Každý Anděl měl u své fotografie zaznamenáno, kolik bodů za zabití bílých ďáblů už má. Harris tvrdil, že ta nástěnka byla fotografií plná. Hodně z Andělů ani neznal. V jeho partě byl kromě něj jen Manuel Moore, Larry Green, Jessie Lee Cooks a J.C.X.Simon. Když ho na Štědrý večer pozvali, řekli mu do telefonu, že bude krocan a všichni se tomu smáli. Harris dorazil do firmy a už tam všichni byli. Jeho přátelé, i další, které neznal. Uprostřed místnosti seděl na židli svázaný bílý bezdomovec, kterého chytli někdo na ulici. Díval se kolem sebe a měl strach. Tím krocanem měl být on a skupina černých muslimů se jej chystala pořádně naporcovat. Než omdlel, střídali se na něm jeden po druhém a odsekávali mu ruce, chodidla i celé nohy.

O několik dní později našla policie v zálivu v koberci svázané bílé mužské tělo, které bylo rozsekané a složené tak, že připomínalo krocana. Protože jej nemohli nijak identifikovat, byl veden v evidenci jako John Doe.

Opilí krví a nenávistí k modrookým ďáblům se Andělé smrti o čtyři dny později znovu pustili do svého děsivého díla. A zaútočili hned pětkrát. Tanu Smith zastřelili na chodníku cestou do obchodu. I Vincent Wollin byl zastřelen na ulici, cestou domů. John Bambic se ohýbal do popelnice, kde hledal vratné láhve a už se nezvedl, protože jej střelili do zad. Jane Holly prala prádlo ve veřejné prádelně, když ji doslova rozstříleli. A Roxanne McMillian byla postřelena u svého bytu, když nesla věci z auta. Ona jediná přežila.

Policie nasadila všechny svoje lidi a rozhodla se ukázat sílu. Policejní vůz nebo hlídku bylo možné spatřit takřka na každém kroku. Policie doufala, že tato strategie útočníka nebo útočníky odradí. A skutečně, následující tři měsíce vraždy a napadení ustaly.

Prvního dubna šli tři kadeti Armády spásy po Mayfair Market, když jeden černoch, který je už nějakou dobu sledoval, je předešel, vytáhl pistoli a vystřelil po nich čtyři výstřely. Thomas Rainwater zemřel, Linda Story přežila. Dva policisté byli na místě 15 vteřin po výstřelech a ačkoliv nechali okamžitě uzavřít celé okolí, vrah, Larry Green, jim unikl. Protože se na místě našly stejné nábojnice, jako u předchozích vražd, bylo jasné, že vrah nebo vrazi znovu udeřili.

Na Velikonoce, o třináct dní později, stáli dva chlapci, Ward Anderson a Terry White na zastávce autobusu, když se zpoza rohu vynořil černoch a vypálil po nich několikrát z pistole. Oba jako zázrakem vyvázli jen se zraněními.

O tři dny později doprovázel dědic obchodního impéria Du Pont, Nelson T. Shields IV, svou kamarádku do jednoho domu na Vernon Street, aby vyzvedli koberec. Když Nelson dělal místo v autě, aby se tam koberec vešel, jeho kamarádka vypověděla, že se za ním najednou objevil černoch s pistolí, který jej několikrát střelil. Nelson byl na místě mrtvý.

San Francisco sevřel strach. Policie žádné informace nesdělovala, ale mezi lidmi se vědělo, že oběti jsou bílé a útočníci černí. Ulice byly vylidněné, a ani turisté se do města nehrnuli. Policie, která už měla dostatek svědectví, sestavila skicy podezřelých a rozdala je všem policistům. Starosta města a policejní šéf vyhlásili, že policie bude zastavovat “velký počet černých občanů”, kteří budou podobní osobám na skicách. Kdo byl zastaven, tomu byly sejmuty otisky, policisté ho projeli databází, a pokud bylo vše v pořádku, dostal kartičku, kterou mohl ukázat při další kontrole. Proti tomu se ale ohradily černošské a levicové organizace, která podaly žalobu, a soud skutečně rozhodl v jejich prospěch a zadržování černochů označil za protiústavní. Policie tak musela akci přerušit.

Když už byla policie v koncích, vypsala odměnu 30,000 dolarů za každou informaci vedoucí k dopadení pachatelů. A tehdy se ozval Harris. Popřel, že by kohokoliv zabil, ale přiznal, že byl u mnoha vražd přítomen. Aby dokázal, že mluví pravdu, řekl policii o zavražděném muži, jehož smrt se nedostala do novin, a o kterém mohli vědět jen vrazi. Šlo o zabitého bezdomovce, kterého muslimští zabijáci rozsekali na Štědrý večer.
Prvního května 1974 policejní zásahové jednotky zatkly v Black Self-Help Moving and Storage 7 lidí a další v následujících dnech. Vůdce Černých Muslimů v San Franciscu, John Muhammad, popřel jakoukoliv spojitost mezi zatčenými a mešitou. Nicméně Národ islámu všem zatčeným zaplatil právníky. Všem kromě Jessie Lee Cookse, který se přiznal.

V procesu, který během 12 dní odhalil všechny děsivé detaily vražd, byli nakonec Manuel Moore, Larry Green, Jessie Lee Cooks a J.C.X.Simon každý odsouzeni k doživotnímu vězení.

Podle odhadů policie obětí mohly být až dvě stovky. Tolik totiž bylo všech nevyřešených případů, které se v té době v sanfranciském zálivu staly. I Harris svědčil, že ve stěhovací firmě byla nástěnka s mnoha Anděly a počtem jejich obětí, kterých bylo mnohem víc, než těch, které se řešily u soudu. Důvodem, proč dostali zrovna tuto skupinu, mohla být její neopatrnost a neukázněnost. Ostatní Andělé smrti mohli zabíjet rafinovaněji a tak se jim policie nedostala na stopu. Jisté je, že po soudním procesu s těmito Anděly smrti případy s podobným modusem operandi v oblasti San Francisca přestaly. Mnoho Andělů smrti tak navždy uniklo spravedlnosti.

Comments

comments