Případ běžkyně z Central Parku

0

Byl to případ, který ve své době šokoval Ameriku, i případ, který levice v prezidentské kampani použila proti Donaldu Trumpovi. Byl to také případ, ve kterém jasní zločinci vysoudili na Spojených státech mnohamilionové odškodné, a kdy se médiím podařilo z těchto zločinců vytvořit oběti. Fakta ale mluví jasně. Tzv. Pětku z Central Parku od provazu (symbolického, stát New York nemá trest smrti) zachránily jen procesní chyby a přílišná horlivost vyšetřovatelů najít pravdu.

Bylo mezi devátou a desátou večer 19. dubna roku 1989. Central Park, veliký park ležící na Manhattanu, se rozkládá mezi dvěma světy. Na jižní straně ta nejbohatší část New Yorku reprezentovaná čtvrtěmi Upper East Side a Upper West Side obývané převážně bělochy, a na severní straně Harlem, od začátku 20. století dominantně černá čtvrť sužovaná obrovskou kriminalitou. Central Park byl pak jako střet civilizací. Z bílých čtvrtí sem mířili milovníci pikniků, turisté a sportovci všeho druhu, především běžci. Z Harlemu naopak přicházel zločin. Na začátku 80. let v parku docházelo až k 1000 zločinům ročně, hlavně přepadením a znásilněním. Toho dubnového večera se tyto dva světy znovu střetly, tak jako každý den, ale tento večer se na rozdíl od ostatních zapsal díky pozdějším okolnostem do historie.

Central Park dnes

Z Upper East Side tehdy večer do parku vyrazila běhat Trisha Ellen Meili (28). Kontrast mezi ulicemi jižní části parku a severními částmi nemohl nikdo lépe reprezentovat, než ona. Tehdy byla vice prezidentkou finančního a energetického oddělení banky Salomon Brothers. Pocházela z bohaté čtvrti z předměstí Pittsburghu. Na Wellesley College patřila k nejnadanějším studentům, pak studovala na Yale, kde získala titul MBA a od roku 1986 pracovala v Salomon Brothers, kde se rychle vypracovala. Udržovala se fit nejen mentálně, ale také fyzicky, a pravidelný běh patřil k její každodenní rutině.

O mnoho bloků severněji do parku zamířila jiná skupina. A byli to lidé z úplně jiného světa, kteří by ve zdravé společnosti nikdy nemohli být připuštěni do blízkosti lidí, jako byla Trisha. Bylo jich asi 30, všichni ve věku okolo 16 let, a tak jako tolikrát předtím na lovu bílých v Central Parku. To, co dělali, nazývali prostě „divočení“. Do parku tato banda vstoupila vchodem z Harlemu okolo deváté hodiny.

Tváře zla

Policejní zpráva o jejich „divočení“ toho večera mluví jasně. Během svého asi kilometrového tažení parkem na jih směrem k 97th Street Transverse napadali všechny, koho potkali. Mezi 105 a 102 ulicí zaútočili na několik cyklistů, házeli kameny na taxik, a napadli muže, který se zde procházel, a po vydatném bití jej nechali ležet okradeného a v bezvědomí. Školní učitel, který si byl v parku zaběhat, zde byl surově napaden mezi 9:40 a 9:50. Okolo desáté večer banda u vodní nádrže a běžecké dráhy, která je například vidět ve filmu Maratonec, napadla dalšího běžce, kterého udeřili železnou tyčí do hlavy. Jiné dva muže zbili do bezvědomí, kdy je pomlátili železnými trubkami a kameny. Další běžec byl podle policejní zprávy zbit pěti černochy tak, že krvácel „jakoby jej vymáchali v kádi s krví“.

Policejní motorky a neoznačená auta na místo vyrazily už v 9:30. Okolo 10:15 na západní straně parku zadržely Raymonda Santanu a Kevina Richardsona, spolu s dalšími z jejich bandy. Na základě jejich okamžitých výpovědí byli zadrženi ještě Antron McCray, Yusef Salaam, a Korey Wise, jako ti, kdo se na útocích v parku měli podílet. Policie tehdy udělala první chybu, že jména zatčených darebáků, kdy většině bylo méně než 16 let, předala médiím.

Jeden ze zadržených, který nakonec nebyl z ničeho obviněn, ještě v policejním autě říkal, že on „tu vraždu nespáchal“, ale ví, kdo ano…Antron McCray. Policie tehdy nevěděla, o čem mluví, protože žádnou mrtvolu do té doby nenašli. V autě seděl i Kevin Richardson, který jeho slova potvdil, „Ano, udělal to Antron“. Když byl později vyslýchán Raymond Santana, který byl po celou dobu od zatčení v izolaci, ten zase řekl, že se znásilněním nemá nic společného. „Jen jsem ji sahal na prsa,“ řekl.

Policie začala prohledávat oblast parku, kde gang řádil, a v půl druhé v noci našli nahé, svázané tělo Trishy s roubíkem v ústech v malé rokli 90 metrů severně od 97th Street Transverse, kam ji gang buď zatáhl, nebo pravděpodobněji pronásledoval a nakonec dostihl. Ležela obalená blátem a vlastní krví a podle pozdějšího ohledání byla pětkrát bodnutá nožem, znásilněná vaginálně i análně, a ubitá málem k smrti. Málem. Protože Trisha to hrozné řádění přežila. Policista, který ji našel první, vypověděl, že nikdy neviděl nikoho tak zbitého, jako ji. Vypadalo to prý, jako by ji mučili.

Trisha ležela v kómatu 12 dní, byla vážně podchlazená, s vážným poškozením mozku, ztratila až 80 procent krve a její lebka byla tak poškozena, že přišla o jedno oko. Kněz už ji dal poslední pomazání a lékaři si byli v podstatě jisti její smrtí, ale Trisha se po 12 dnech probrala. Ačkoliv se zpočátku nemohla hýbat, mluvit a číst, šest následujících měsíců strávila v ústavu akutní péče a po osmi měsících od útoku se vrátila do práce. Zázrak. Díky ztrátě paměti si nepamatuje nic, co se stalo před útokem, během útoku, ani po něm.

Policisté nyní před sebou měli pět mladistvých zmetků. Všichni se přiznali k útokům v parku, ale všichni popřeli, že by se podíleli na znásilnění, ačkoliv přiznali, že mu byli přítomni. Prý Trishu drželi, nebo se jí dotýkali, ale znásilňovali prý jiní. Antron McCray, na kterého znásilnění svalovali jeho kamarádi, vypovídal, že znásilnění udělal „portorikánský kluk v kapuci“. Klasická výmluva protřelých pouličních grázlů hodit něco na někoho neznámého, o kom policie nemá páru.

Všichni podezřelí učinili přiznání na kameru, ale na radu svých právníků tato přiznání po několika týdnech odvolali s tím, že byla „vynucená“ a že jim bylo vyhrožováno násilím, aby se přiznali. Jeden z grázlů, patnáctiletý Yusef Salaam, později vypověděl, že slyšel, jak ve vedlejší místnosti policisté bijí Koreye Wise. Pak prý přišli za ním a řekli mu, že je na řadě.

DNA testy neodhalily přítomnost DNA nikoho z těch pěti. Celá obžaloba tak ležela pouze na jejich přiznání. Ač bylo jasné, že ten večer mlátili lidi do bezvědomí, a na znásilnění se nějakou formou podíleli, samotné znásilnění se jim stoprocentně prokázat nepodařilo.

Už jen za ostatní své skutky měli dostat provaz, ale jako mladiství i tak vyfasovali poměrně přísné tresty. V srpnu 1990 dostali Yusef Salaam, Antron McCray, a Raymond Santana za znásilnění, napadení a loupež od 5 do 10 let v nápravném zařízení pro mladistvé. V prosinci byli odsouzeni i Kevin Richardson a Korey Wise, kteří za pokus o vraždu, znásilnění, napadení a loupež dostali od 5 do 15 let. Porota se skládala ze 4 bílých, 4 černých, 4 hispánských a jednoho asijského porotce.

Donald Trump požaduje trest smrti

Inzerát Donalda Trumpa požadující návrat trestu smrti

Prvního května 1989, tedy jen několik dní po vraždě, zaplatil Donald Trump celostránkový inzerát ve čtyřech hlavních newyorských novinách vyzývající k obnovení trestu smrti ve státě New York. Trump v inzerátu, který jej tehdy stál 85 tisíc dolarů, říká, že všichni, kdo se podíleli na znásilnění běžkyně, by se měli bát. A dále prohlásil:

„Starosta Koch řekl, že nenávist a zášť by měly zmizet z našich srdcí. Já si to nemyslím. Chci tyto násilníky a vrahy nenávidět. Měli by být přinuceni k utrpení. Ano, starosto Kochu, chci tyto vrahy nenávidět, a vždy budu. Jak může naše skvělá společnost tolerovat pokračující brutalizaci svých občanů šílenými asociály? Zločincům musí být řečeno, že jejich občanské svobody končí tam, kde začíná útok na naši bezpečnost!

Trumpova kampaň tehdy zvedla obyčejné Američany ze židle, a postavila veřejné mínění proti všem obviněným.

Zlom v kauze

Matias Reyes

V roce 2002 přišel se svým prohlášením Matias Reyes, v té době odsouzený na doživotí za jiné zločiny, že Trishu tehdy v Central Parku znásilnil on. Reyes se v roce 2001 potkal ve vězení s Wisem a protože už neměl co ztratit, po několika měsících chtěl k případu vypovídat. Vyšetřovatelům popsal detailně tehdejší útok, jeho DNA odpovídalo DNA na místě zločinu. Trisha tehdy byla svázaná svým vlastním tričkem, což Reyes udělal i v jiných případech. Státní zástupce přiznání a získané důkazy shledal za dostatečné k uznání Reyesovy viny, ale vzhledem k jeho doživotnímu trestu za jiná znásilnění, nepožadoval samostatný soud.

Nicméně nařídil zrušení odsouzení všech pěti grázlů původně odsouzených za násilí v parku. Nehleděl na to, že spáchali i jiné zločiny a že se k podílu na znásilnění přiznali ještě předtím, než policie tělo Trishy vůbec objevila. Všech pět bylo zproštěno viny v plném rozsahu ze všech zločinů, které ten večer spáchali. To vyvolalo protest jak jiných členů prokuratury, tak i policistů, kteří byli o vině pětice přesvědčeni. I vyšetření dvou lékařů potvrzovalo, že zranění Trishy neodpovídají tomu, že by Reyes jednal sám, ale že se na nich muselo podílet více útočníků.

Kromě Santany, který si v té době odpykával trest za jiné zločiny, měli všichni ostatní své tresty již odsezeny, a tak rozhodnutí soudu je jen zbavilo viny a byli vymazáni z registru sexuálních násilníků.

Protesty a žaloba grázlů proti New York City

Když soud pětici lumpů z Harlemu zbavil viny, byla to voda na mlýn notorických zastánců menšin a „bojovníky za lidská práva“. Uspořádali tehdy demonstraci před Trump Tower a požadovali, aby se Trump omluvil. Ten jim vzkázal, že mu jejich protest nevadí. Že má protesty rád.

Policie tehdy vypracovala zvláštní zprávu, kde znovu vyhodnotila získané důkazy. Podle ní bylo vyloučené, aby Reyes jednal sám. Všech pět se pravděpodobně na bití a znásilnění Trishy podílelo a nejpravděpodobnější scénář byl ten, že když se na ní vystřídali a pokračovali dál do parku napadat jiné lidi, vrhl se na Trishu Reyes jako poslední, a způsobil ji všechna ta hrozná zranění. Zpráva případ shrnula, že je nemožné, aby pětice u znásilnění nebyla, protože o jeho průběhu věděl každý z nich příliš mnoho.

Pět lumpů, kterým bylo prokázáno brutální násilí vůči návštěvníkům parku toho večera, po svém podivném zproštění vší viny vycítili příležitost, a v roce 2003 zažalovali Spojené státy pro nezákonné stíhání, rasovou diskriminaci a citovou újmu. Město po deset let žalobu odmítalo, že soudy přesvědčivě jejich provinění prokázaly. Ale po deseti letech, když se starostou New Yorku stal Demokrat Bill de Blasio, byly nároky pětice vyslyšeny a federální soudce dosazený Obamou jejich žalobu uznal. Město New York jim vyplatilo rekordní odškodné ve výši 41 milionů dolarů.

5 grázlů z Central Parku slaví vyplacení odškodného. Donald Trump k tomu napsal, že odškodnění neznamená zbavení viny.

Donald Trump tehdy v reakci na odškodnění napsal článek do New York Daily News, kde rozhodnutí soudu nazval ostudou a vinu pětice za stále velmi pravděpodobnou. „Odškodnění neznamená nevinu. Promluvte si s detektivy případu a poslouchejte fakta. Tihle mladíci nemají zrovna minulost andílků,“ napsal.

Dokumentarista Ken Burns o pětici grázlů z Central Parku natočil dokument, samozřejmě oceněný na všech možných festivalech, který nazval The Central Park Five v souvislosti se starým případem tzv. Scottsboro Boys, devíti černochů podle všeho neprávem souzených za znásilnění dvou bílých dívek. Dokument zcela ignoroval zločiny pětice toho večera v Central Parku a zaměřil se jen na údajný rasismus tehdejší new yorské policie a médií.

A skutečná oběť?

Trisha Ellen Meili byla až do roku 2003 veřejnosti známá jen jako „běžkyně z Central Parku“. Její identita byla až na několik novinářů úzkostlivě chráněna. V dubnu 2003 se Trisha sama přihlásila médiím a vydala knihu vzpomínek nazvanou prostě Jsem běžkyně z Central Parku. V současnosti vystupuje také jako motivační řečnice a pomáhá obětem sexuálního násilí.

Comments

comments