Rok staré vzpomínky na teroristický útok v Bruselu – Fotogalerie

0

BRUSEL 22.3.2016

Úterý jako každé jiné, až na teroristický útok, který si všichni dobře pamatujeme…Já si ho pamatuji opravdu živě. Připravovala jsem se na důležitou schůzku, do centra Bruselu. Byla jsem oblečená, že vyrazím z domu, když jsem zaslechla v TV zprávách, že se něco stalo na letišti a vypadá to na teroristický útok. Zarazila jsem se, vrátila a chvíli sledovala zpravodajství, které bylo v tu chvíli nejasné. I přes upozornění jsem vyrazila do centra Bruselu. Poslouchala jsem zprávy v autě a po pár minutách jsem zjistila, že to nebyl dobrý nápad jet směrem do centra. Většina silnic byla uzavřená, všude policejní kontroly, sanitky, hasiči, zkrátka něco co se nevidí denně. Nenapsala jsem to podstatné, že od letiště bydlím kousek. Děti byli ve škole, ten den měli akorát plavání, právě v Zaventemu. Měla jsem strach,aby opravdu se školou nejeli plavat, protože ve zprávách byla další informace o útoku v metru a stále nebylo jasné kdo útočil, respektive kolik útočníků bylo a zda utekli nebo?

Zpráva o počtu obětí se neustále měnila. Ve městě nastal totální chaos. Díky uzavření mnoha hlavních tahů ve městě, jsem se sice dostala do centra, ale sama nevím kudy a hlavně se město uzavíralo dál a já měla problém dostat se zpět domů. Kolony ve všech směrech, nervozita a strach o děti stoupal. Ano, jsou ve škole, ale nestalo se v minulosti, že útočník vletěl do školy a vzal si děti jako rukojmí? V autě jsem popojížděla po centimetrech. Vyschlo mi v krku, potřeba na wc mne donutila zastavit kousek od nádraží Gare du Midi…než stát další hodiny, skočím si na kafe a projdu si rychle emaily a další zprávy.

Bylo vylidněno. Parkovala jsem ve čtvrti, kde je 90% arabů, ti měli otevřeno všichni. Vlezla jsem do první “tea room” a objednala pití. Bylo nás tam pár…Všichni skloněnou hlavu k mobilům a bylo vidět, že to je téma číslo jedna. Seděla jsem, hltala informace a když mi přišel email ze školy, že plavání je zrušené měla jsem opravdový pocit radosti.

Kdo chce, má strach…může si jet vyzvednout své dítě, psal ředitel v emailu. Nebudu psát kolik mrtvých zraněných, atd.měl na svědomí tento útok. Mnohokrát opakováno ve všech médiích. Po tom útoku mne napadlo, jako první to, že už NIKDY nebude nic, tak jako dřív..že to nasměruje Evropu někam, kam nikdo z nás nechce. Přemýšlela jsem, že se vrátím zpět do ČR, ale je to záruka, že to co je dnes tady..”v západní Evropě” nebude brzy i v ČR? Já nevím…jen vím, že se nehodlám nechat zastrašit, žádnou jinou kulturou ani terorismem. Člověk si zvykne, že po městě chodí mimo policie i vojáci, že když jde do obchodu, musí ukazovat kabelku a jiné případné zavazadlo. Že u brány do školy stojí policejní hlídka. Děti, které vše vnímají musí být poučeni, co dělat při dalším potencionálním útoku. Opravdu to tak chceme? Posílám pár autentických fotek přímo z 22.3 a dnů následujících.

Kéž by šel vrátit čas a zamezit tak neštěstí, které postihlo mnoho nevinných.

S hlubokou úctou všem obětem a jejich rodinám.

Sara

Comments

comments