Masakr ve Virginii a počátek evropské kolonizace Severní Ameriky

0
Scéna z filmu Nový svět o kolonii Jamestown ve Virginii

V roce 1607 byl severoamerický kontinent stále tajemným bodem na evropských mapách. Neúspěšné výpravy kolonistů a průzkumníků přinášely zprávy o nádherné panenské přírodě. O horkých planinách v jižní části kontinentu plných bojovných domorodců, kteří neznají ani železo, ani matematiku. I o zalesněných, mrazivých dálavách hluboko na severu. Dvě tehdejší evropské velmoci se snažily tuto severní část takzvaného Nového Světa odhalit, prozkoumat a využít tak nejlépe, jak jen budou moci. Španělé již několik desítek let sídlili na Floridě. Poradili si s francouzskými Huguenoty, svými konkurenty, ve Fort Caroline, zakládali katolické misie mezi Indiány a z osady St. Augustine vybudovali centrum španělského vlivu v Severní Americe. Francouzi, pro které nebylo v oblasti Karibského moře a Floridy díky silné španělské námořní prezenci bezpečno, začali severoamerický kontinent prozkoumávat z jeho nejsevernější části, v dnešní Kanadě. Experimentují se založením malých kolonií a obchodních stanic, ale skutečně úspěšný je až Samuel Champlain, který roku 1608 zakládá Quebec. Ale co Angličané?

I jejich pokusy o kolonizaci Nového světa zatím skončily neúspěchem. Dosud nevysvětlenou záhadou se stalo zmizení anglické kolonie na ostrově Roanoke, v dnešní Virginii, kde se v roce 1587 do osady 115 kolonistů narodilo první anglické dítě zrozené v Novém Světě, Virginia Dare, a kdy celé toto osídlení zmizelo o tři roky později beze stopy. Vlastně se jedna stopa našla. Nápis vyřezaný do kůry stromu na místě opuštěné osady. Croatoan. Stopy anglických kolonistů se později vynořují na různých místech východního pobřeží Ameriky, ale žádná z nich se neprokáže, jako pravá. Možná utonuli při pokusu dostat se z ostrova na ostrov Croatoan, možná byli povražděni Indiány, jak věří většina historiků. Jisté je, že až do května roku 1607, kdy se u pobřeží Virginie objevily tři lodě, Susan Constant, Discovery a Godspeed, Angličanům v Severní Americe štěstí příliš nepřálo.

Susan Constant, Discovery a Godspeed

Rok předtím zorganizovala londýnská Virginia Company výpravu kolonistů, kteří měli v Novém Světě založit osídlení. Koncem roku 1606 tak z Anglie vyplulo 104 mužů, kteří se toho úkolu měli zhostit. Po pět měsíců dlouhé plavbě, kdy lodě bloudily Atlantikem a Karibikem, se konečně koncem února výprava dostala do zálivu, který dnes známe jako Chesapeake Bay. Ale kvůli Španělům, kteří pravidelně pluli podél pobřeží a hledali stopy po jiných evropských kolonistech, se lodě vydaly po řece James dál do vnitrozemí. Tam, asi 60 kilometrů dál proti proudu nalezli vhodné místo. Ostrov, ze kterého bylo dobře vidět do obou směrů řeky, který byl dostatečně daleko od oceánu, kde byla voda u břehu dost hluboká na to, aby zde mohly kotvit lodě, a na kterém nežili žádní Indiáni. Osídlení bylo pojmenováno Jamestown. Ostrov byl ze strategického hlediska výborným místem, ale z praktického tím nejhorším možným. Většina ostrova totiž byla bažinatá, plná moskytů a voda nebyla vhodná k pití. Nejvýznamější postavou kolonie se stává John Smith, profesionální evropský voják a potížista. Do Ameriky dorazil v podpalubí lodi a v řetězech. Po vylodění má být popraven, ale kapitán lodi a guvernér Ratcliffe po rozlepení pečetě s rozkazy zjistí, že Smith má být jedním z vůdců. Nechá jej tedy žít.

Jamestown

Ostrov, kde Angličané zbudovali své osídlení, je sice neobydlený, ale v oblasti sami nejsou. V jejich blízkém okolí jsou vesnice kmene Paspahegh, polonahých divochů plujících po řece v kánoích, jejichž zbraněmi jsou palice a luky s šípy. Počáteční kontakt Angličanů s divochy je oboustranně opatrný, ale zatímco Angličané se s Indiány snaží vyjít, ti plánují jejich zničení. Asi čtyři stovky bojovníků kmene Paspahegh a čtyř dalších kmenů využijí toho, že část kolonistů je mimo osídlení a jen čtyři týdny po připlutí Angličanů na ostrov na ně zaútočí. Jeden kolonista je při nečekaném útoku zabit, ale jeho kamarádi duchapřítomně proti útočícím Indiánům namíří dělo, jehož výstřel tři z nich zabije a ostatní obrátí na útěk. Dva týdny po útoku se Angličané dozvědí, že Indiáni, kteří na ně zaútočili, jsou součástí aliance asi třiceti lokálních kmenů, které se nazývají Powhatan a jejichž hlavním náčelníkem je Wahunsenacawh. A byl to právě Wahunsenacawh, který válčící kmeny přesvědčil, aby s Angličany uzavřely mír. Ten je však příliš křehký. John Smith si do svého deníku poznamenává, že sousední kmen Paspahegh je „nevychovaný a zrádný národ“.

Ne každý Indián je však nepřítelem. Sám Smith se o tom přesvědčí, když je v prosinci během průzkumu okolí zajat velikou tlupou indiánských lovců vedených bratrem velkého náčelníka, Opechancanoughem, a odveden do hlavní vesnice Powhatan, kde má být rituálně usmrcen. Když už se smiřuje s Bohem a očekává smrtící úder palicí, jeho tělo zalehne dcera velikého náčelníka, Pocahontas, a zachrání mu tak život. Přízeň Pocahontas drží nad Angličany ochrannou ruku před útokem celé konfederace, nepřátelství jednotlivých kmenů však zastavit nedokáže.

V následujícím roce Angličané mají stále častější konflikty s Paspaheghy a dalšími kmeny, které vyústí v partyzánskou válku mezi Indiány číhajícími v okolí pevnosti a Angličany podnikající odvetné výpravy. Veliký náčelník válku nepodporuje, ale zakazuje svým vazalům prodávat Angličanům jídlo. Ti jsou na svém bažinatém ostrově na výměnném obchodě s Indiány závislí a proto se guvernér Ratcliffe v prosinci 1609 vydá na riskantní výpravu do hlavní vesnice konfederace, Werowocomoco. Ta leží asi jen 25 kilometrů vzdušnou čarou na severovýchod, ale kolonisty od ní dělí těžký terén virgínského poloostrova a řeky York. Ratcliffe spolu se čtrnácti muži tuto cestu podstupuje a na řece York se setkává s Indiány. Vysvětluje jim, že jeho lidé potřebují pomoc a že chce nakoupit nějaké jídlo. Indiáni se tváří, že rozumí a Angličany doprovází k vesnici. Ve chvíli, kdy se Angličané vylodí na břehu, snese se na ně sprška šípů a houf divochů vyráží ze křoví a ty, co jsou ještě naživu, dobíjejí palicemi. Jen Ratcliffa ušetří. Na něj, jako vůdce bělochů, čeká jiný druh smrti, než který byl dopřán jeho druhům. Pomalá, bolestivá smrt, jakou Indiáni poskytují jen těm, které velmi nenávidí. Hrůzou polomrtvý Ratcliffe je dovlečen do divošské vesnice a připoután ke stromu. Ale nyní tu není žádná Pocahontas, která by Angličanovi zachránila život. Z chatrčí vesnice místo ní přicházejí staré indiánské ženy a poslední hodiny svého života guvernér Ratcliffe stráví v jejich vražedné péči.

Jamestown byl trvale obklíčen indiánskými bojovníky

Kolonisté jsou nyní s Indiány v otevřené válce. Opevnění kolonie poskytuje bezpečí, ale pro její obyvatele je to vězení, ze kterého nemohou ven. Indiáni číhají v okolí, a kdo se odváží ven sehnat něco k jídlu, je zmasakrován. Když už jsou kolonisté v červenci 1610 rozhodnuti nešťastný Jamestown opustit a anglické osídlení Ameriky zavrhnout, do přístavu připluje baron De La Warr, který z Anglie přiváží posily 150 mužů, mnoho zásob, a také několik žen, na které kolonisté přeživší dlouhé měsíce v nehostinné divočině hledí jako na zjevení. De La Warr je rozhodnut problém kolonie s Indiány vyřešit po svém. Jako veterán guerillové války v Irsku uplatňuje ve Virginii své zkušenosti. Nejprve vyzývá velikého náčelníka, ať vydá všechny anglické zajatce, i to, co kolonistům ukradl. Když je odmítnut, začne jednat. V srpnu oddíl sedmdesáti Angličanů obkličuje hlavní vesnici Paspaheghů. Během boje je zabito asi 75 Indiánů a unesena žena náčelníka a její děti. Zatímco děti jsou na řece hozeny přes palubu a Angličané do nich střílí, náčelníkova žena je v Jamestownu ubodána.

Následný konflikt, který trvá další čtyři roky a ve kterém se Angličané s Indiány předhánějí v ukrutnostech, je nakonec ukončen, když se Angličané probíjejí do hlavní vesnice Powhattanů, kde velikého náčelníka donutí uzavřít mír. Ten je pak stvrzen sňatkem mezi náčelníkovou dcerou Pocahontas a.., ne, není to John Smith, který se mezitím již vrátil do Anglie, ale kolonista John Rolfe. Mír mezi Angličany a Indiány ve Virginii, provázený oboustranně prospěšným obchodem, příchodem stovek dalších kolonistů, i obracením Indiánů na křesťanskou víru, pak trvá celých osm let.

Je začátek roku roku 1622 a my jsme v mladé a rozvíjející se virgínské kolonii. Kolonie je již rozdělena do čtyř krajů a demokraticky zvolený sněm se schází v Jamestownu, aby řešil prodej půdy a ceny tabáku, který se v kolonii začíná pěstovat na plantážích. Ty jsou označovány názvem „hundred“, anglického výrazu označujícícho stovku, což symbolizuje okrsek, který je schopen uživit sto lidí. Takovými okrsky byly v té době Martin´s Hundred, ležící asi 16 kilometrů východně od Jamestownu, v místech, kde se nachází dnešní město Williamsburg. Pak také Bermuda Hundred, ležící u řeky James mnohem více na západ, u dnešního města Hopewell. O něco blíže Jamestownu se nacházela plantáž Flowerdew Hundred. A desítky dalších plantáží a usedlostí ležících v okruhu několika kilometrů od Jamestownu, především u řeky James.

Angličané už nejsou jedinými obyvateli kolonie. V roce 1619 zakotví v Jamestownu holandská otrokářská loď, která výměnou za opravu své lodi a zásoby kolonistům prodá 20 černochů, které převáží z Angoly do Karibiku. Černoši se v kolonii nestávají otroky, ale takzvanými „indentured servants“, kteří se po odpracování určitého počtu let stávají svobodnými. Kromě nich jsou v kolonii i řemeslníci z Německa, Itálie a Polska a také více než sto žen, které se stávají manželkami kolonistů a zakládají s nimi rodiny. Počet obyvatel kolonie tak začátkem roku 1622 dosáhl počtu až 1400 lidí.

Veliký náčelník Wahunsenacawh před čtyřmi lety zemřel a náčelníkem se stal jeho bratr, veterán bojů s Angličany a jejich zapřísáhlý nepřítel, Opechancanough. Ten již sílu kolonistů poznal a je si dobře vědomý, že jeho polonazí válečníci s luky a palicemi mohou jen těžko čelit Angličanům ve zbroji, s jejich arkebuzami a děly. Rozrůstající se evropské osídlení, nové plantáže na území lovišť jeho vazalských kmenů a vliv, který Angličané na jeho lid začínají mít, to vše téměř sedmdesátiletému náčelníkovi dělá starost. Je rozhodnut bělochy zahnat zpátky do moře, odkud před lety přišli, a čeká jen na vhodnou příležitost.
Začátkem března přichází k domu kolonisty jménem Morgan indiánský bojovník známý mezi svými druhy svými magickými schopnostmi. Říkají mu Nemattanew a účastnil se téměř všech potyček, které v posledních letech osadníci s Indiány svedli. Z deště kulek, které jeho spolubojovníky kosily k zemi, on vždy vycházel nezraněn. A snad proto se o něm říkalo, že je neprústřelný. V dobách války byl rádcem velikého náčelníka a v době míru často navštěvoval Angličany, kteří ho dokonce naučili zacházet se zbraní, jejímuž účinku se dokázal tak mistrně vyhýbat. Tento Nemattanew se tedy objevil u domu Morgana, který měl nějaké zboží, po kterém Nemattanew toužil a nabídl mu, že u jeho kmene Pamunkey by za něj mohl dostat dobrou cenu. Po několika dnech se ale Nemattanew vrátil sám k plantáži a lidem, kteří tam pracovali, řekl, že je Morgan mrtev. Fakt, že měl na hlavě Morganův klobouk, vzbudil mezi lidmi podezření, že byl Morgan zavražděn. Vyzvali proto Nemattanewa, aby šel s nimi do Jamestownu, kde se vše mělo vyšetřit. Ten to ale odmítl a začal se vztekat a bránit. Jeden z mužů proto vzal pušku a Nemattanewa střelil. Ten, umírající, Angličany požádal, aby jej pohřbili u jejich osídlení a ne mezi Indiány, kteří by tak poznali, že jeho magické schopnosti byly jen legendou. A kolonisté mu jeho přání splnili.


Zpráva o smrti známého bojovníka se dostala k Opechancanoughovi. Dlouho čekal na záminku a připravoval své válečníky k boji. Nyní ji měl. V noci z 21. na 22. března někdo buší na dveře domu, ležícího naproti přes řeku od Jamestownu. Jeho majitelem je Richard Pace, dvaatřicetiletý farmář, který v domě žije se svou rodinou. Ten, kdo buší na dveře, je ještě chlapec. Říkají mu Chanco a patří k pokřtěným Indiánům. Na farmě často vypomáhal a Pace se k němu vždy choval slušně. On a jeho bratr dostali od velikého náčelníka této noci úkol, aby každý z nich zabil rodiny Angličanů, u kterých pracovali. Bratr Chanca měl zabít rodinu pana Percyho, Chanco rodinu pana Pace. Ale Chanco má Richarda Pace a jeho rodinu rád a přestože na oko úkol přijímá, v noci, když všichni usnou, pospíchá své přátele varovat. Pace není žádný zbabělec a rozhodne se rychle jednat. Svou rodinu ukryje do bezpečí a na pramici se přes řeku, která je v těchto místech široká až 5 kilometrů, vydává varovat své druhy v Jamestownu. Hlídka, která Pace vyslechne, pak zmobilizuje celé osídlení a všichni bojeschopní muži se připraví u opevnění. Jen pár minut poté, co se osadníci připravili k obraně, se na řece objevuje mnoho kánoí vezoucí po zuby ozbrojené Indiány. Obránci na nic nečekají a začnou po Indiánech pálit z děl a pušek. Ti, kteří přišli vraždit, své kánoe obracejí a pádlují co nejrychleji pryč. Jamestown tak byl díky včasnému varování zachráněn. Bohužel výstraha dorazila jen sem.

To, co Opechancanough plánoval tak dlouho, nebylo jen pouhé napadení Jamestownu. Toho rána, na Veliký pátek 22. března roku 1622, měli jeho bojovníci, a mohlo jich být i několik tisíc, zcela zničit všechna evropská osídlení ve Virginii a vyhladit všechny jejich obyvatele. Pokud by Opechancanough ve svém ďábelském plánu uspěl, jak věřil, zastavil by, možná navždy, kolonizaci své země bílými lidmi. A tak zatímco část jeho bojovníků útočí na připravený Jamestown, všichni ostatní se tiše přikrádají k usedlostem kolonistů u řeky James, z nichž nikdo netuší, že zatímco spí, byla jim vyhlášena válka.

Překvapení kolonistů bylo dokonalé. Mnozí z nich předchozí noc usnuli, aby se už nikdy neprobudili. Tak rychlý a nečekaný indiánský útok byl. Zcela zničeno je osídlení Henricus i se svou školou pro bílé a indiánské děti, která pro powhatanské Indiány symbolizuje vše, co na kolonistech nenávidí. Jejich nadřazenost, se kterou ovládají živé i neživé věci, i jejich víru, která se mnohým jejich soukmenovcům stala vlastní. V Martin´s Hundred je povražděna polovina jejích obyvatel. Menší usedlosti padají Indiánům za oběť většinou celé, v těch větších se části osadníků podaří opevnit v některém z domů a útočníky se jim daří odrazit. Jinde ale to štěstí nemají a dřevěné domy evropských kolonistů jsou svědky nemilosrdného boje o život, ve kterém Indiáni nepřipravené, často polonahé osadníky masakrují. Muže, ženy, děti. Když to hrozné ráno skončí, více než čtvrtina všech evropských kolonistů ve Virginii je mrtvá, všechny usedlosti kromě Jamestownu vypálené a opuštěné a nad krajem se kromě ozvěny vítězného řevu Opechancanoughových válečníků snáší i hejna ptáků, aby se pohostila na mrtvolách, které se nikdo neodvažuje pohřbít.

Ačkoliv Evropané nebyli zahnáni do moře a velká část z nich se přes řeku dostala do Jamestownu, Opechancanough se cítil jako vítěz, který dosáhl svého. V indiánské kultuře bylo zvykem, že poražený národ shromáždí ty, co přežili, a opustí místo, které pro něj již není bezpečné. Opechancanough prostě věřil, že Evropané v cizí, nepřátelské zemi, po tomto hrozném masakru už nebudou chtít zůstat a jejich lodě po řece James odplují k oceánu a pryč na východ. Jenže Opechancanough, stejně jako jiní domorodí náčelníci před ním, i po něm, podcenil evropskou mentalitu. Kortéz byl v Mexiku Aztéky poražen a stěží unikl smrti, ale znovu se vrátil a aztéckou říši do základů zničil. Inkové Pizzarovi předvedli svou ohromnou vojenskou sílu, před kterou měl pokleknout, ale Pizzaro si jejich říši s hrstkou svých mužů nakonec podrobil. De Soto bojoval na svých cestách neznámým jihovýchodem Ameriky s Indiány tak dlouho, dokud jej nezabila nemoc a Champlain nahoře v Kanadě nebyl proti bojechtivým Irokézům o nic méně odhodlaný. Evropané
nepřišli do Ameriky, aby byli poraženi, ale aby žili. A to si veliký náčelník Opechancanough ve své domýšlivosti neuvědomil.

Zprávy o masakru se dostaly rychle do Anglie a nadlouho tak udržely dojem z Indiánů jako surových divochů, které je třeba eliminovat, což byl přesně opačný dojem, než Londýňané, především díky Pocahontas, do té doby měli. Ve Virgínii zatím kolonisté vytvářejí přepadové skupiny, které v létě a na podzim útočí hluboko v indiánském teritoriu a ničí úrodu a zásoby. Tyto útoky byly tak úspěšné, že sám Opechancanough nakonec Angličany požádá o smír. Ti svolí a obě skupiny se sejdou k rozhovorům. Vůdci kolonistů, kapitán William Tucker and Dr. John Potts však o mír nestojí. Chtějí jen pomstu za mrtvé soukmenovce. Indiánům podají otrávený likér, po jehož vypití dvě stovky indiánských bojovníků umírají v křečích a dalších padesát z nich je v krátkém boji pobito. Nicméně hlavní cíl pomsty kolonistů, Opechancanough, uniká.

Následujících deset let byla konfederace v neustálé defenzívě. Angličané ničili jejich úrodu a pronásledovali je v lesích, zatímco Indiáni je přepadali ze zálohy a používali proti nim pravidla partyzánského vedení boje. Celé ty roky se Angličané snažili osvobodit své zajaté ženy, ale bez úspěchů. Po dlouhých deseti letech, kdy bylo povodí řeky James jedním z nejnebezpečnějších míst v Americe, konečně došlo k sepsání mírové smlouvy.

Ta Indiánům zajišťovala, že žádný bílý muž nevkročí na jejich území za žádným účelem a ti výměnou za to nechají již existující osídlení být. Zákaz byl Angličany skutečně dodržován a za jeho porušení byl trest smrti.

Nicméně to byli sami Indiáni, kdo bělochy na své území pozvali. Potřebovali totiž jejich pomoc před útočícími Irokézy, kteří se tlačili na jejich území ze severu a z jihu. Mezi léty 1632 a 1644 mezi oběma skupinami skutečně existoval mír. Ale obě rozdílné kultury nemohly vedle sebe dlouho rovnocenně žít. Angličanů přicházelo stále víc a podél řeky vyrůstala stále nová osídlení.

Indiáni masakrují kolonisty ve Virginii

Opechanacanough, který už byl starý, a musel být přenášen na nosítkách, se rozhodl k poslednímu zoufalému úderu. Shromáždil zbytky bojové síly konfederace a 17.dubna 1644 na kolonii zaútočil. Stejně jako před dvaadvaceti lety byly následky útoku děsivé. Zůstalo po něm téměř pět set mrtvých kolonistů, často dětí a žen, ale ztráty tentokrát činily jen desetinu celkového počtu obyvatel Virginie. Angličané okamžitě zahajují odvetu a při divoké honičce v lesích Opchanacanougha berou do zajetí.

Ten je přenesen do Jamestownu, kde má čekat na soud. Ale ve vězení je jedním svým strážcem, jemuž při nájezdu zahynula rodina, zavražděn. Většina bojovníků Powhatanské konfederace byla v následných bojích pobita a Indiáni museli přistoupit na nevýhodné podmínky kapitulace. Poražením a faktickým zotročením svých indiánských sousedů si Angličané v kolonii zajišťují na třicet let mír.

Comments

comments