Adam Helmer a jeho nejdelší běh

0

Historie zná prvního maratónského běžce jménem Philippides, který v roce 490 před naším letopočtem běžel 40 kilometrů z maratónského bojiště do Atén, aby oznámil vítězství Řeků nad Peršany. Historie ale zná i jiného běžce, na jehož nohách závisely lidské životy, a trasa, kterou uběhl, byla o více než polovinu delší. Tím běžcem byl americký stopař Adam Helmer a jeho běh je zasazen do údolí řeky Mohawk během americké války za nezávislost, kdy američtí kolonisté bojovali o svoji svobodu s Brity, koloniálními loajalisty, a jejich početnými indiánskými spojenci.

Údolí řeky Mohawk v dnešním státě New York bylo nejméně od 15. století domovem bojovného kmene Mohawků, který tvořil tzv. východní bránu Irokézské ligy. Irokézská liga byla konfederace pěti, později šesti kmenů irokézské jazykové skupiny, které se spojily dohromady, aby lépe čelily svým nepřátelům. Jejich vesnice ležely jižně a východně od jezera Ontario a od západu k východu to byli Senekové; strážci západní brány a nejpočetnější kmen, Kajugové, Onondagové, Oneidové a Mohawkové.

Když na začátku 17. století do Kanady přišli první Francouzi v čele se Samuelem Champlainem, připletli se do bitvy, kterou svedli jejich indiánští spojenci se svými mohawskými nepřáteli. Tento střet pak pro mladé francouzské osídlení znamenal v podstatě nepřetržitou válku s Irokézy až do konce 17. století a určitou kvazi válku až do odchodu Francie z Kanady. Irokézové ale také potřebovali nějaké evropské spojence, a tak uzavřeli dohodu s Holanďany, kteří si dole v New Yorku na řece Hudson zakládali obchodní stanice. Od nich získali mnoho pušek, díky kterým nad ostatními kmeny získali vojenskou převahu a od 30. let 17. století postupně vyhladili nebo asimilovali malé i velké kmeny ve svém okolí, jako byli Wenrové, Huróni, Neutrálové, Eriové, či Suskehanokové. Další kmeny zahnali do všech světových stran, takže svého času byly dnešní státy Kentucky, Ohio, Indiana, Michigan, Pensylvánie, Vermont a území v Kanadě severně od jezera Ontario liduprázdné země, které si Irokézové uplatňovali jako svá loviště.

Když byli Holanďané z Ameriky vyhnáni Angličany, mnoho holandských osadníků zde zůstalo a jejich obchodní stanice byly v těsné blízkosti mohawských vesnic. Angličané po nich zdědili spojenectví s Irokézy, které potřebovali v bojích s Francouzy v Kanadě a jejich stále agresivnějšími indiánskými spojenci. Protiofenzíva těchto francouzských indiánů byla tak úspěšná, že se jim od 80. let 17. století nejprve podařilo Irokéze vytlačit z jejich dobytých území, a nakonec na ně zaútočit u jejich vesnic v New Yorku. Bojová síla Irokézů, kterým Angličané nedokázali efektivně pomáhat, byla tak oslabená, že nakonec v roce 1701 přistoupili v Montrealu s Francií na trvalý mír.

Údolí řeky Mohawk se tak stalo na dlouhá desetiletí bezpečným místem jak pro indiány, tak i pro bílé osadníky, kteří si zde stavěli domy a usedlosti. Zpočátku to byli hlavně Holanďané, ale přicházeli i Skoti, Angličané, protestanští Irové, a nejvíce Němci. Také protestanti. Jejich osady se rozkládaly po celém údolí řeky a bílí tu vedle Mohawků žili v přátelství a spolupráci.

Když došlo k válce mezi Anglií a Francií o tento kontinent, Mohawkové stáli po boku Angličanů a Británii pomohli Francii porazit. Británie tak získala nadvládu nad celou Severní Amerikou a všemi jejími bílými obyvateli. Těm ale britská vláda ležela v krku a různými způsoby se proti britské koruně bouřili. Spor svobodných kolonistů s britskými koloniálními úřady vybuchl v otevřené povstání v roce 1775, když se u osad Lexington a Concord nedaleko Bostonu poprvé střetli ozbrojení kolonisté s britskými vojáky. Kolonisté zanedlouho na to vyhlásili nezávislost a všech třináct kolonií vstoupilo s Brity do války.

Kolonisté měli velkou početní převahu, ale jednalo se hlavně o špatně vycvičené milice. Zpočátku proti nim stáli jen britští vojáci a hesenští žoldnéři, ale anglickým vyjednavačům se podařilo získat spojenectví mnoha indiánských kmenů. Ne všechny kmeny však stály po boku Britů. Na stranu kolonistů se postavili Oneidové a Tuscarorové, což znamenalo konec Irokézské ligy, protože ostatní čtyři kmeny zůstaly věrné Britům.

Bitva u Oriskany kde Irokézové stáli na obou stranách

Nebylo to poprvé, kdy Irokézové vzájemně prolili svou krev, protože už od 80. let 17. století mnoho Irokézů odcházelo do Kanady, kde přijali katolickou víru, a stali se “francouzskými Mohawky”. Ale poprvé se bojovníci Ligy střetli v bitvě u Oriskany, kde na straně kolonistů bojovali Oneidové a na straně Britů hlavně Senekové a Mohawkové. Tento střet neznamenal jen válku uvnitř irokézské Ligy, ale také konec mírového spolužití mezi kolonisty a Mohawky v údolí stejnojmenné řeky. Mohawkové a britští loajalisté byli z údolí vyhnání koloniální armádou do Kanady, ale brzy utvořili zvláštní jednotky složené z britských rangerů a irokézských bojovníků, které koloniální osady začaly terorizovat.

Joseph Brant

Nejvýznamnější osobou, která za terorem proti bělošským osadám v údolí řeky Mohawk stála, byl náčelník Mohawků Joseph Brant. Ten vedl silný oddíl složený z Irokézů a rangerů a vypaloval domy lidí, se kterými se znal celý život. Muže obvykle zavraždili a ženy a děti odvlekli do Kanady.

Kolonisté se proti těmto útokům museli bránit sami, a tak vytvořili milice, které patrolovaly v kraji a v případě nebezpečí varovaly usedlosti, jejíž obyvatelé se pak ukryli v některé z pevností. Stejně tak tomu bylo i v září roku 1778, kdy mladý zvěd Adam Helmer spolu s dalšími osmi druhy vyrazil na obhlídku k řece Unadilla, kde měli sledovat pohyb Brantových bojovníků.

Adam Helmer, tehdy čtyřiadvacetiletý, se narodil v German Flatts, německé osadě v údolí Mohawku německým rodičům. V bitvě u Oriskany ztratil otce a bratra, ale jeho rychlý běh do pevnosti Stanwix, kde americké vojáky upozornil na probíhající bitvu, Američanům umožnil na Brity a indiány zaútočit, a vytlačit je z oblasti.

Helmer byl tedy oblíbeným a úspěšným zvědem a bylo mu svěřeno velení malého průzkumného oddílu. Jejich kroky vedly k Edmeston Manor, bývalé farmě rodiny Carrů, která byla tři roky předtím odvlečena indiány do Kanady. Farma ležela blízko soutoku řek Unadilla a Susquehanna a byla přirozenou zastávkou všech, kdo tudy procházeli ze severu na jih, nebo z jihu na sever.

Brantův Irokéz a britský ranger

Když zvědi opatrně sestupovali z kopce nad farmou, náhoda tomu chtěla, že narazili asi na 40 Brantových indiánů, kteří z kopce scházeli také, jen o něco dále. Byli okamžitě spatřeni a dali se na rychlý útěk k řece. Někteří byli zabiti a některým se podařilo uniknout, ale Adam Helmer nepatřil ani k jedněm z nich. Už při běhu z kopce si všiml hustého křoví a ukryl se v něm. Indiánská banda sledovala ostatní zvědy, kteří běželi pohromadě, a jeho si ani nevšimli. Slyšel tři výstřely, indiánský pokřik značící získání skalpu, a pak ticho. Věděl, že je jediný ze skupiny, kdo může zprávu o přítomnosti nepřítele předat svým soukmenovcům. Velmi tiše se vyplížil z křoví a plazil se směrem, kterým teprve před chvíli se svými kamarády přišli. A pak si ho všimli.

Byl příliš daleko na to, aby ho zasáhla kulka, ale stále příliš blízko, aby ho přesila indiánských bojovníků dostihla a zabila. Mezi ním a German Flatts leželo 42 kilometrů, ale pokud chtěl varovat i usedlosti po cestě, bude muset uběhnout mnohem více.

Jeho puška mu překážela. Byla to cenná trofej, ale musela pryč. U prvního potoku ji zahodil a v křoví ukryl kulky a střelný prach. Zbavil se také košile a běžel jen v krátkých kalhotách a lehkých indiánských mokasínech. Ohlédl se a jeho oči se střetly s divokými pohledy Mohawků, kteří se jej snažili dostat. Adam Helmer ale neběžel jen o svůj život. Pokud neunikne, osady v údolí nebude mít kdo varovat a mnoho jeho blízkých dnes zemře. Zrychlil.

Běžel kopcovitou krajinou směrem ke Canadarago Lake, jehož břehy byly od místa, odkud vyběhl vzdálené celých 30 kilometrů. Byl dobrým běžcem, ale když nakonec doběhl k jezeru, musel se na chvíli zastavit a odpočinout si. Svých pronásledovatelů se ale nezbavil. Zůstali jen tři a vzdálenost mezi nimi se nezmenšovala, ale byli stále tu. Musel běžet dál. K domu, kde žila jeho sestra, to bylo ještě 15 kilometrů.

Adama Helmera ztvárnil ve filmu Drums Along the Mohawk Henry Fonda

Adam běžel stále rychleji a brzy mu byl v patách jen jediný indiánský běžec. Adam se často ohlížel a všiml si, že indián zrychluje. Pokud se dostane ještě blíž, použije svůj tomahavk, kterým se jistě trefí. Unavený Adam, který už měl dům své sestry v dáli na dohled, z posledních sil přidal.

Když se znovu ohlédl, viděl, že indián padl vyčerpáním k zemi a nezvedá se. Náhle pocítil obrovskou úlevu a získal novou sílu k běhu. V osadě Andrustown, kde jeho sestra žila, varoval všechny přítomné, vzal si nové boty, protože ty jeho byly po hrozném běhu už úplně roztrhané, a pokračoval dál. Oběhl ještě několik usedlostí a pokračoval na sever k German Flatts.

Když už byl daleko jen posledních asi 10 kilometrů, všiml si v dálce mnoha postav. Podle jeho odhadu jich mohlo být dobrých 200 a byla to hlavní Brantova síla, která se chystala na German Flatts zaútočit. Věděl, že musí znovu přidat, protože nestačilo jen varovat lidi v pevnosti. Do bezpečí se musí dostat i všichni z okolí. A tak znovu sebral všechny své síly a běžel.

Měl oči slepené od potu a jeho dlouhé mokré vlasy mu při každém kroku padaly do očí. Nohy měl roztrhané od kořenů, kamenů a všech překážek, na které po cestě narazil. Už se pomalu stmívalo, když před sebou konečně spatřil opevnění pevnosti. Když jeho špinavá zkrvavená silueta probíhala usedlostí, lidé se na něj dívali zvědavě a nechápavě. Když ale Adam z posledních sil, které mu zbývaly, zakřičel, ať utíkají, že se blíží nepřítel, věděli co mají dělat. Dělo z pevnosti vypálilo varovný výstřel, a to samé udělalo dělo v pevnosti Dayton za řekou Mohawk. Lidé se spěchali ukrýt a kromě jednoho starého muže, který odmítal opustit svůj dům, se jim to podařilo. Adam se zhroutil na zem a byl donesen na postel, ve které prý spal celých 36 hodin v kuse. Měl za sebou skoro 70 kilometrů běhu.

Venku se mezitím shromáždili Brantovy muži. Zavřená pevnost pro ně byla příliš tvrdým oříškem a tak zaútočili na všechny usedlosti v okolí. Tu noc shořelo v plamenech 63 domů, 59 stodol, 3 mlýny a bylo povražděno 235 koní, 229 krav, 279 ovcí a 93 volů. Starý muž, který odmítal opustit svůj dům, řádění indiánů také nepřežil.

Když byli indiáni se svým krvavým dílem hotovi, stáhli se zpět do Kanady. Nebýt Adamova varování, následky jejich nájezdu mohly být daleko horší.

Adam zbytek války prožil jako slavný zvěd, oženil se a se svou ženou měli 10 dětí. Ve státě New York žil po zbytek svého života a zemřel v roce 1830 v osadě Brutus na půdě, která kdysi patřila spřáteleným Oneidům.

 

Comments

comments