Jak to bylo s Vikingy v Americe

0
Bitva mezi Vikingy a indiány snažícími se dobýt seveřanskou vesnici

V roce 982 přistála u grónských břehů dlouhá a štíhlá loď. Přes její palubu vyskákali do vln vysocí muži s plavými nebo temně rudými vlasy padajícími na ramena, s těžkými sekerami v obou rukách a štíty přehozenými přes záda, a opatrně vystoupili na břeh. Jejich vůdcem byl Erik Rudý a stejně jako oni to byl Viking z Islandu, který opustil svůj domov, aby si hledal domov nový. Za touto první skupinou brzy následovaly další a grónské pobřeží se začalo plnit islandskými přistěhovalci, kterých zde v dobách největšího rozmachu mohlo být až pět tisíc. Vikingové byli zdatní mořeplavci a v desátém století bylo plachty jejich lodí možné spatřit na východě v Kaspickém moři, na jihu u břehů Afriky a na západě u pobřeží Ameriky. Pět set let před Kryštofem Kolumbem se první noha Evropana dotkla americké půdy a začala krvavou epochu, která se pak na pět století přerušila, aby poté vypukla ještě mnohem silněji a ničivěji.

Podle starých grónských ság se v létě roku 986 plavil norský kupec Bjarni Herjólfsson na Island za svým otcem, který na ostrově žil. Tam se ale dozvěděl, že otec a další Seveřané před časem odpluli do nového osídlení v Grónsku. Ačkoliv Herjólfsson v Grónsku nikdy nebyl, nechal si nakreslit mapu a rozhodl se za otcem odplout. Po třech dnech plavby se jeho loď ocitla uprostřed bouře, po jejímž skončení se nad hladinou oceánu utvořila silná mlha. Herjólfsson ještě několik dní bloudil po moři, než se počasí zlepšilo, a konečně narazil na zemi. Celé pobřeží, kam jen oko dohlédlo, bylo hustě zalesněné. Protože ale popis neodpovídal tomu, jak mu na Islandu vykreslili nový domov jeho otce, Herjólfsson se rozhodl zde nepřistát a odplul pryč. Po dalších dnech bloudění, kdy narazil na další dvě neznámé země a kde se se svými muži také nevylodil, loď pokračovala dál, až nakonec dosáhla pobřeží Grónska, kde Herjólfsson po čase našel osídlení svých krajanů a s nimi i svého otce. Jedním z těch, kdo u sněmovního ohně zvědavě poslouchal jeho vyprávění o neznámé zemi, byl teprve šestnáctiletý Leif Eriksson, syn Erika Rudého, zakladatele nordického osídlení v Grónsku.

Leif, kterému v žilách koluje krev mořeplavce a dobrodruha, o zemi na západě celé roky sní. Ale trvá celých 15 let, než se Leif vrátí z Norska, kam jej otec poslal, a může svůj starý sen naplnit. Od Herjólfssona koupí jeho loď a nechá si znovu popsat přibližný směr, kde tehdy mladý Herjólfsson na neznámou zem narazil. Najme si posádku 35 mužů a odplouvá s nimi na západ. Po několika dnech plavby skutečně narazí na zemi. Ale není plná lesů, jak popisoval Herjólfsson. Je posetá kamením, na kterém se drží led a není tu nic, co by Seveřany lákalo. Leif zemi pojmenuje Helluland a loď pluje dál, tentokrát na jih. Po několika dnech narážejí na jinou zem. Její pobřeží je lemované bílými skalami, za kterými se táhnou hluboké lesy. Leif zem nazve Markland a nepřistává ani zde. Loď pak pluje oceánem na jih ještě další dva dny, kde Seveřané na horizontu spatří zemi, která odpovídá popisu, který dal Leifovi Herjólfsson. Zde se Seveřané vyloďují a nedaleko pobřeží si postaví základní tábor, který pojmenují Leifsbudir.

Stavení Seveřanů v Leifsbudir

Leif své muže rozdělil do dvou skupin a každá se vydala svou cestou prozkoumávat okolí jejich osídlení. Protože byli na neznámém území, Leif muže varoval, ať se vždy za každou cenu drží pohromadě a na noc se vracejí do tábora. Jednou se z jedné takové výpravy nevrátil Leifův starý germánský vychovatel, Tyrker. Leif se jej vydal hledat a neušel příliš daleko, když svého vychovatele objevil, jak jde naproti němu, viditelně opilý. Tyrker chvíli něco mumlal ve své rodné řeči, a pak z něj vypadlo, že objevil místo, kde je hojnost vinných bobulí. Leif se ho zeptal, zda nelže, ale Tyrker jej na místo dovedl, aby prokázal, že mluví pravdu. Leif tak onu zemi pojmenoval Vinland.

Lokalita vikingského osídlení v Americe. Foto Business Insider

Na jaře Leif se svými druhy Vinland opouští a vrací se do Grónska s lodí plně naloženou dřevem a divokými bobulemi. Dva roky poté, v roce 1004, do Vinlandu připlouvá Leifův bratr, Thorvald, spolu s třiceti muži. Přezimují v Leifsbudiru a na jaře se vydají po západním pobřeží hledat známky jiného osídlení. Kromě malého kukuřičného pole však nejsou úspěšní a na konci léta se vracejí do tábora přichystat se na další zimu. Na jaře jejich loď vypluje znovu, tentokrát na východ. Nedaleko svého tábora objeví nádherné, zalesněné místo, kde se vylodí a Thorvald se svým druhům svěřuje, že by zde chtěl postavit svůj dům a založit rodinu. Když se Vikingové vraceli k lodi na pobřeží, všimli si za nedalekým výběžkem tří podivných vyvýšenin. Jak se k nim opatrně přiblížili, rozeznali ve vyvýšeninách tři čluny pokryté jelenicovou kůží obrácené dnem vzhůru, a pod každým člunem tři ležící muže. Seveřané v nich poznali ty, které v Grónsku nazývali skræling (výraz pro Inuity, ale také pro nebílé divochy pekelného původu). Thorvald své muže rozdělil na tři skupiny a neznámé domorodce obklíčili. Jeden z nich Seveřany zpozoroval a podařilo se mu i s lodí vběhnout do moře a odplout pryč. Ale ostatní divochy Thorvaldovy lidé na místě zabili. Když se pak šli podívat k mysu, v jehož směru uprchlík odplul, v dálce, na pevnině, viděli obrysy chatrčí. Raději se proto vrátili na loď a odpluli zpět do tábora.

Kdoví, co se dělo v indiánské vesnici, když do ní uprchlík dorazil sdělit, co se jeho druhům přihodilo. Jak asi popisoval mohutné vousaté muže se světlými vlasy a s podivnými zbraněmi? Co řekl o jejich lodi? A jak Vikingy vnímali ti, co uprchlíkovi naslouchali? Jisté je, že se nezalekli. Mnoho jich na člunech připlulo k Thorvaldovu táboru a po zabarikádovaných Seveřanech stříleli šípy. Mnoho šípů. Tolik, že jeden z nich nešťastně prorazil skrz zátaras a zasáhl Thorvalda do nechráněného místa na jeho těle. Indiáni, kteří se na Vikingy nemohli dostat, nakonec odpluli, ale Thorvald svému zranění podlehl. Bez svého vůdce, kterého pohřbili v místě jejich osídlení, a v nepřátelském prostředí, se muži rozhodli Leifsbudir opustit a vrátit se zpět do Grónska.

Leifsbudir. Rekonstrukce CNN

Po třech letech po odplutí Thorvaldovy výpravy zpět do Grónska, se o štěstí pokouší další výprava grónských Seveřanů. Tentokrát se na západ ve třech lodích plaví sto šedesát mužů a žen, které vede Thorfinn Karlsefni se svou ženou Gudrid. Znovu se usazují v osídlení, které tu před nimi zanechal Leif a jeho bratr Thorvald. Thorfinnovi tu jeho žena Gudrid brzy porodí syna. Malý Snorri se tak stává prvním Evropanem narozeným v Severní Americe.

Vztahy osadníků s Indiány jsou i přes staré jizvy překvapivě dobré. Domorodci se Seveřany mění kožešiny, za které dostávají mléko. Vztahy se ale začnou zhoršovat, když Indiáni za své kožešiny požadují zbraně, což Seveřané odmítají. Jednou, na začátku druhé zimy ve Vinlandu, přicházejí Indiáni znovu a jeden z nich se tentokrát rozhodne si meč jednoho z mužů prostě vzít a odejít. Rozhněvaný Viking mu však meč vyrve z ruky a jedním jeho máchnutím divocha zabije. Ostatní domorodci se potom dávají na útěk.

Seveřanům je jasné, že Indiáni přijdou znovu, ve velkém počtu a s odhodláním je všechny zabít. A to se po třech dnech skutečně stane. Je jich mnoho. Mnohem víc, než jsou severští muži a jejich stejně bojovné ženy schopni zvládnout. Indiáni ale na usedlost neútočí přímo. Na zabarikádované obránce metají záhadné ohnivé projektily, které jim přelétají nad hlavou a dělají u toho hrozný hluk. Někteří muži přitom zvednou hlavy ještě výš a sledují nebe, jestli neuvidí Valkýry. Nakonec je přemůže strach a volí ústup útěkem na pobřeží, kde kotví jejich lodě. Indiáni, kteří jejich útěk spatří, se s řevem pouští za nimi. Vikingové musí bojovat, ale přitom stále ustupují. Je s nimi i sestra Leifa Erikssona, Freydís Eiríksdóttir. Když vidí muže utíkat, volá na ně, proč utíkají před tak bezcennými stvořeními, když by je velicí muži jako oni mohli pobít jako stádo dobytka. A kdyby prý měla meč, dokázala by bojovat lépe, než oni. Ale ostatní na ní nedbají a utíkají dál. Freydís jim nestačí. Je těhotná a nemůže rychle utíkat a brzy zůstává daleko za nimi. Divoši, kteří pronásledují Seveřany, si ji všimnou a rozeběhnou se k ní. Freydís se zastaví u padlého Vikinga, kterému Indiáni rozbili hlavu kamenem, zvedne jeho meč a otočí se vstříc přibíhajícím Skrælingar. Když už jsou téměř u ní, Freydís si se vzdorovitým výrazem ve tváři svlékne košili a aby ukázala, že se nebojí smrti, ostřím meče se řízne do jednoho prsu. Rudá krev zbarví její bělostnou hruď a divoká nordická žena nyní stojí před Indiány jako bohyně smrti. Ti na ni nejdřív v úžasu hledí, ale pak se jich zmocní hrůza a začnou sami utíkat k pobřeží, kde skočí do svých člunů a v děsu odplují pryč. Když si Seveřané uvědomí, že je po všem, vrací se ke zraněné a vzdají ji za její statečnost hold. Ale jejich osídlení je v nepřátelském prostředí znovu neudržitelné. Po skončení zimy, kterou prožijí v neustálém střehu před Indiány, kteří by se mohli vrátit, Seveřané osídlení opouštějí a ve svých lodích se znovu vracejí do Grónska. Jejich třetí pokus o osídlení Vinlandu se pak na téměř pět set dalších let stal posledním evropským pokusem o osídlení Severní Ameriky.

Vikingové v posledním boji s indiány

Comments

comments