Smrt Napoleonova potomka v Africe

0
Smrt prince Ludvíka v Africe

Když Napoleon Bonaparte prohrál své Waterloo a nakonec byl poslán do vyhnanství na ostrov Svaté Heleny, ve Francii byla obnovena monarchie. Napoleonova rozvětvená rodina však měla do osudu Francie ještě zasáhnout. Jeho bratr Ludvík se stal ještě za jeho života králem Holandska a jedno z jeho dětí, Karel-Ludvík, se jako Napoleon III. stal v roce 1848 prezidentem Druhé francouzské republiky a v roce 1852 císařem obnoveného francouzského impéria. O čtyři roky později se svou ženou, španělskou hraběnkou Evženií de Montijo, počal svého jediného potomka, Ludvíka Napoleona, imperiálního prince.

Ludvík se narodil 14. června 1856 v Paříži a byl pokřtěn v katedrále Notre-Dame. Jeho kmotrou se stala britská královna Viktorie. Získal klasické vzdělání, ale více než školy jej zajímalo válčení. Už ve svých 14 letech doprovázel svého otce na frontu během francouzsko-pruské války. Když se štěstěna začínala obracet proti Francii, otec Ludvíka poslal do Anglie, kam jej po porážce Francie a rozpadu impéria následoval i s celou rodinou.

Ludvík byl mezitím přijat do Královské vojenské akademie ve Woolwichi a patřil k nejlepším studentům v ročníku. Když v roce 1879 vypukla v jižní Africe válka se Zuly, Ludvík trval na svém zapojení. Přes odpor většiny Bonapartistů, pro které byl dědicem francouzského impéria, mu to nakonec i díky přímluvě královny Viktorie bylo dovoleno.

Princ v roce 1878

Ludvíka dostal na starost velitel afrického tažení, baron Chelmsford, který byl výslovně upozorněn na to, aby na dychtivého Ludvíka dával pozor. Ludvík, který chtěl neustále bojovat, musel být často upomínán, aby nepodnikal nic zbrklého. Byl přidělen k pluku inženýrů, kde byl relativně v bezpečí, a díky častým průzkumným jízdám cestou k hlavnímu městu Zulů, na kterých jej vždy doprovázela silná eskorta vedená poručíkem Careyem, zažíval i nějakou akci. Když večer 31. května 1879 dostal svolení provést druhý den ráno průzkum trasy pluku, nikdo nemohl tušit, že je to Ludvíkův poslední úkol.

Smrt v buši

Ráno, 1. června, jejich malý oddíl vyrazil. Dříve, než bylo dohodnuto, a bez kompletní eskorty, která netrpělivého Ludvíka jen obtěžovala. Oddíl vedený Careyem jel rychle a brzy se dostal hluboko na území Zulů. Princ, který měl stejnou hodnost jako Carey, ale byl služebně mladší, převzal velení, a okolo poledne nechal zastavit v opuštěné domorodé vesnici. Ludvík a Carey dělali nákres okolí, a ostatní vojáci ze zbytků chatrčí rozdělali oheň. Byli tak bezstarostní, že ani nepostavili hlídky a do poslední chvíle si nevšimli, že k nim běží asi 40 Zulů s oštěpy a puškami. Někteří měli pušky ukořistěné padlým Britům, ale neuměli s nimi zacházet, proto jejich výstřely nikoho nezranily.

Princ v britské uniformě během afrického tažení roku 1879

Střelba ale vyplašila Ludvíkova koně, a princ se nebyl schopný dostat pořádně do sedla. Britové začali prchat a Ludvík s nimi, ale po 100 metrech z koně spadl a ten mu dupl na ruku. Ludvík se postavil a s revolverem v levé ruce začal utíkat. Jenže Zuluové běželi rychleji.

Jeden z divochů, který byl princi nejblíže, po něm vrhl oštěp a zasáhl jej do stehna. Ludvík se zastavil, oštěp si vytrhl z rány a otočil se čelem k nepříteli. V tu chvíli další Zulu vrhl svůj oštěp a ten prince zasáhl do levého ramene. Ludvík se chvíli zkoušel bránit oštěpem, který si vytrhl z nohy, ale byl oslaben z ran, které utržil, a brzy byl přemožen. Jen 50 metrů daleko stál Carey a další čtyři muži na koních, ale nikdo z nich na Zuly nevystřelil.

Když prince našla jízdní hlídka, našli na jeho těle 18 ran od oštěpů, z nichž jeden pronikl jeho pravým okem a zasáhl mozek. Kromě první rány do nohy byly všechny zásahy vedeny zepředu, dokazujíc, že princ stál svým nepřátelům do poslední chvíle tváří tvář.

Carey, který se s ostatními vrátil do tábora, podstoupil vojenský soud a přežil jen díky přímluvě královny Viktorie. Ale mezi vojáky byl až do své smrti vnímám jako zbabělec, který s princem nezůstal a nebojoval.

Zmučené tělo prince Ludvíka bylo převezeno do Anglie, kde bylo vystaveno ve veřejné rakvi a poté umístěno do zvláštního mauzolea. Zemřel jako jediný dědic posledního francouzského císaře.

Comments

comments