Anděl z Hadley

0

Jednou z hlavních anglických kolonií v Severní Americe byla provincie Nová Anglie se svým hlavním městem Bostonem. Provincie byla založena náboženskými emigranty z Anglie – puritány, kteří odmítali katolickou víru anglické královské rodiny, a kvůli náboženskému útlaku v zemi volili odchod do Nového světa. Když v Anglii ve 40. letech vypukla válka mezi Králem a Parlamentem, puritáni stáli na straně Parlamentu, a mnozí se z Ameriky do Anglie vrátili, aby bojovali na straně povstání.

Občanská válka v Anglii skončila porážkou králových věrných a sám král skončil na popravišti. Až do roku 1660, kdy Parlamentáři v čele s Oliverem Cromwellem Anglii vládli, byla Nová Anglie se svou starou vlastí zadobře. Provincie byla fakticky podřízena Anglii a protože puritáni vládli na obou stranách Atlantiku, provincie vzkvétala. Díky politickým změnám v Anglii byla migrace do Ameriky slabší, ale místní provincie už se mezitím dobře etablovala a dokázala přežít nejen různé války s Indiány, ale dále se rozvíjet směrem do vnitrozemí.

Když byla v roce 1660 v Anglii překvapivě obnovena monarchie, nový král, syn popraveného Karla I., začal pronásledovat všechny představitele padlého parlamentářského režimu. Kdo mohl, ten z Anglie uprchl, a mnozí našli své útočiště v puritánské Nové Anglii.

V červnu 1675 Novou Anglii zasáhla válka s Indiány. Největší, jaké do té doby kolonisté čelili. Kromě hrstky indiánských spojenců čelili sjednocené frontě všech kmenů žijících na území dnešních států Connecticut, Massachusetts, Rhode Island, New Hampshire, a částečně i Vermontu a Maine pod vedením náčelníka jednoho z kmenů, Metacoma. Proti zhruba tří a půl tisícům vojáků a členů koloniální milice stál stejný počet indiánských bojovníků. Ale válka se nevedla evropským způsobem, kdy by se na otevřeném prostranství obě strany střetly a bojovaly spolu. Indiáni bojovali partyzánským způsobem a přepadali špatně hlídané osady či samostatné usedlosti a pálili a zabíjeli.

Ti, kdo byli včas varováni, opustili své domy a ukryli se v opevněních měst jako byl Boston. Do větších osad guvernér provincie vyslal milici na jejich ochranu.

V malém městečku Hadley, v západním pohraničí Massachusetts, žilo v té době sotva padesát rodin. První puritánští osadníci sem přišli v roce 1659 z Connecticutu, který opustili kvůli problémům v místní církvi a během dalších 16 let je následovali i další nespokojenci. Zprávy o vypuklé válce a masakrech osadníků došly v létě roku 1675 i sem a obyvatelé Hadley každý den čekali, kdy k nim z Bostonu dorazí milice. Každý malý chlapec tu uměl ovládat pušku a zacházet s nožem, ale od chvíle, kdy na začátku léta vyslaný jezdec donesl zprávu o válce, se nikdo z osady nehnul ani na krok. Hluboký, pradávný les kolem Hadley, byl zlověstně tichý a muži i ženy se během léta několikrát za den přistihli, jak nervózně zkoumají stromy, jestli se mezi nimi nekrčí pomalovaná hnědá těla indiánských hrdlořezů. Napjatou atmosféru v osadě narušoval jen křik malých dětí, které o válce nevěděly nic a nerozuměly tomu, proč je rodiče nechtějí pustit hrát si ven. Ale zatímco lidé z Hadley s napětím čekali na příchod vojáků, v domě, který patřil místnímu pastorovi, se jeden muž cítil jako v pasti. V jeho vlasti, ve staré Anglii, mu hrozil trest smrti za velezradu a pokud by jej milice v Hadley objevila, trestu by jistě neunikl. Tím mužem byl William Goffe, jeden z padesáti devíti soudců, kteří v roce 1649 podepsali rozsudek smrti pro krále Karla I., otce současného krále.

Generálové Edward Whalley a William Goffe byli jedni z mála z oněch padesáti devíti soudců, kterým se v 60. letech 17. století podařilo z Anglie uprchnout a najít útočiště v puritánském Bostonu, kde, ač pod smyšlenými jmény, žili bez starostí a mezi přáteli. Jenže roku 1664 se zpráva o jejich životě v Bostonu dostala do Londýna a král Karel II. poslal do Nové Anglie rozkaz, že oba muži mají být zatčeni a popraveni. Jejich přátelé je stihnou varovat a oba prchnou nejprve do Connecticutu, kde se skrývají další tři roky. Královi zvědi je však začnou hledat i tam a půda je zde brzy tak horká, že se Whalley a Goffe rozhodují ukrýt v tehdejší nejzápadnější části Nové Anglie, v pohraniční osadě Hadley. Tam žijí oba v úkrytu bez svých rodin další léta, než Whalley zemře, a v osamocení farářova domu zde ve válečném létě roku 1675 žije už jen generál Goffe.

První zářijový den byl postní den a obyvatelé Hadley se sešli v městském shromaždišti. Byl tu každý a jednoduchá dřevěná budova byla přeplněna pobíhajícími dětmi, na které dohlížely ženy ve svátečních šatech, a muži, kteří ani v tento den neodložili své pušky. A zatímco lidé naslouchají kázání pastora, který prosí Boha o slitování nad touto malou křesťanskou osadou uprostřed nepřátelské divočiny, z lesů se mezi domy plíží mnoho Metacomových bojovníků. Kolem Hadley se potulují už několik dní a neušlo jim, jak jsou osadníci opatrní. Dokud byli obyvatelé osady ve střehu, Indiánům se útočit nechtělo. Čekali na vhodný okamžik, kdy by mohli rychle udeřit, způsobit co nejvíce ztrát a zase se tiše ztratit v temném lese. Když se obyvatelé osady shromáždili na jednom místě, zdálo se jim, že jejich chvíle přišla. Běloši byli namačkaní v malé budově, která neměla střílny a mohla se jim stát skvělou pastí, kde by je válečníci snadno přemohli. Tiše a pomalu obkličovali polonazí divoši vchod do shromaždiště a každý z nich očima hledal svou budoucí oběť. Jen málokdo z nich ještě neměl na rukou krev Evropana a málokdo nezažil opojný pocit moci, kdy se bezvládné oběti vyřízne z hlavy skalp. V ďábelském očekávání krvavých orgií se Indiáni začali zvedat a po špičkách přibližovat k domu. V ten moment se jedna z žen na shromáždění podívala dveřmi ven a z hrdla jí vyrazil výkřik hrůzy.

Uvnitř budovy nastal zmatek. Muži se hnali ke dveřím a bez míření pálili po běžících Indiánech, ale bezvýsledně. Ženy a děti křičely a jejich strach ovládl i muže, kteří po první neúspěšné salvě museli znovu nabíjet, a třásly se jim ruce. V moment, kdy už na sobě obránci cítili jistý dotek smrti, se ve vchodu objevil zvláštní muž. Nikdo ho předtím nikdy neviděl i jeho oděv byl jiný, než šaty obyvatel Hadley. Jeho dlouhé bílé vlasy a vousy a rozhodný majestátní pohled naplnily lidi namačkané v shromaždišti bázní. Je to snad boží posel, ke kterému se ještě před chvílí modlili o pomoc? Starý muž zvedl ruku a silným jistým hlasem začal vyděšeným obráncům dávat povely.

„Stůjte pevně! Miřte přesně!“ Indiáni se kvůli mnohem přesnější palbě zastavují a jsou nuceni se krýt. Tajemný muž zatím dává obránce do pohybu a ti vytlačují Indiány od shromaždiště pryč. Indiánský ústup a znovunabyté sebevědomí v osadnících probouzí skryté lvy. S řevem tasí meče, které jim visí u boku a rozbíhají se na zaražené divochy. Někteří z nich na Angličany vystřelí z luku, ale pohled na divoké tváře rozzuřených bílých mužů sebere útočníkům odvahu a jejich nejprve pomalý ústup se po chvíli změní v útěk. Běloši za sebou stále slyší povely starého muž, aby Indiány nepronásledovali do lesa a zastavili se a stříleli. Když je nakonec poslední útočník z vesnice vytlačen, zadýchaní obránci se zastaví a dívají se střídavě za prchajícími nepřáteli a s hrdostí i jeden na druhého. Někdo se otočí po jejich zachránci, jehož hlas mezitím utichl, ale ten není nikde vidět. Muži se vrací ke shromaždišti, kde na ně čekají jejich ženy a děti s tázavými výrazy ve tváři, ale bělovlasý stařec není ani tu. Není ani nikde v okolí. Zmizel. Nábožensky založení osadníci nakonec uvěří, že záchrana přišla z nebes a neznámý stařec byl jejich strážním andělem. Andělem z Hadley. Jediný pastor zná pravdu a bude trvat ještě mnoho dlouhých let, než její vyslovení bude v anglických královských koloniích bezpečné.

Comments

comments