Je diverzita skutečně naší silnou stránkou? Seznam nejvíce diverzifikovaných zemí to zpochybňuje

0

Progresivní heslo z anglofonních zemí “Diversity is our greatest strength” nebo také “diverzita je naší nejsilnější zbraní,” je mantrou moderní západní společnosti, která je dávno přítomná i v České republice.

Tato mantra, vztahující se nejčastěji ke školnímu nebo pracovnímu kolektivu, říká, že čím víc je společnost diverzifikovaná, ať už etnicky, rasově, sexuálně, či jakkoliv, tím je silnější a dosahuje lepších výsledků.

Ačkoliv toto tvrzení nemá žádnou oporu ve vědě – neexistuje žádné měření výkonnosti týmů, z nichž jeden má nulovou diverzitu, a druhý je rozmanitý tak, jak to jen jde – hlásá se jako nové náboženství. Jako dogma, se kterým když vyslovíte nesouhlas, čeká vás minimálně společenský bojkot.

Jednoduše když si třeba v Německu někdo myslí, že pracovní tým složený jen z německých heterosexuálních inženýrů může mít lepší výsledky než tým inženýrů, z nichž Němec je jen jeden, ale není to heterosexuál, má zaděláno na pořádný průšvih.

Takže jak se dá takové tvrzení změřit nebo obhájit? Změřit se dá, ale s tou obhajobou to bude těžší. Existuje index diverzity, který měří, jak moc je jedna konkrétní země etnicky, kulturně, národnostně a nábožensky rozmanitá. Nejvyšší skóre, kterého lze v indexu dosáhnout, je číslo 1, a znamená to, že země je maximálně rozmanitá – tedy je složená z mnoha různých národů a etnik mluvící několika různými jazyky. A samozřejmě čím nižší skóre, tím nižší rozmanitost.

Je překvapením, že 25 nejrozmanitějších zemí světa není zrovna příkladem ekonomické, akademické nebo civilizační vyspělosti?

Comments

comments