Když esesáci stíhali esesáky

0
Josias, dědičný princ rodiny Waldeck und Pyrmont, který dostal před popravčí četu sadistického velitele koncentračního tábora Buchenwald. Foto Franz Langhammer

Dnes si připomínáme 67 let od vyhlášení doživotního rozsudku nad Ilse Koch, manželkou velitele koncentračních táborů Buchenwald a Majdanek, Karl-Otto Kocha, která se se svým manželem ze svých zločinů musela už během války zpovídat německým úřadům. Poměrně málo známý případ ukazuje, že alespoň některé zločiny nacistů byly potrestány samotnými nacisty a že být členem NSDAP a SS vás neochránilo před trestem, pokud někdo stejného postavení chtěl dosáhnout spravedlnosti.

Ilse Koch, které se přezdívalo také Bestie z Buchenwaldu, se narodila v roce 1906 v Drážďanech. Ještě v roce 1932, tedy před tím, než nacisté v Německu převzali moc, se stala členkou NSDAP a o dva roky později se provdala za příslušníka SS a nacistu Kocha.

Kochovi bylo v roce 1937 svěřeno vedení koncentračního tábora Buchenwald. Svět koncentračních táborů byl zcela v kompetenci SS a před vypuknutím války koncentrační tábory věznily především komunisty a oponenty nacistů. To platilo i po zahájení války, kdy Židé byli obvykle transportováni do táborů v Polsku a na východě, a tábory v Německu sloužily jako vězení pro politické vězně. I ty z Československa.

Karl-Otto Koch

Kochovi si v Buchenwaldu počínali jako skutečné bestie. Podle pozdější obžaloby byli vězni zabíjeni “na útěku”, aby mohly být získány jejich tělesné orgány. Ilse Kochová měla dokonce pomáhat s dizertační prací doktora Ericha Wagnera, který na téma “Tetování a kriminalita” potřeboval vzorky skutečných tetování. Vybraní vězni s tetováním proto byli zabiti, a jejich kůže použita pro “výzkum”.

Sám Koch byl prý opilec, který v táboře zneužíval uvězněné ženy, a oba manželé si měli zabavením majetku vězňů i zpronevěrou státních peněz přijít na slušný majetek. Jednoduše příběh jako z hororu. Ale i přes jejich postavení a ochranu ze strany šéfa SS Heinricha Himmlera se našel člověk, který se jejich řádění rozhodl zastavit.

Byl jím Josias, dědičný princ rodiny Waldecků a Pyrmontů, a také jeden z prvních členů SS a v roce 1941 velitel policie a SS ve Výmaru. Zde do jeho pravomoci patřil i koncentrační tábor v Buchenwaldu, díky čemuž jednou při kontrole úmrtních listů z tábora objevil podezřelou věc.

Na seznamu byl totiž doktor Walter Krämer, vedoucí lékař z Buchenwaldu, který prince v minulosti úspěšně léčil. Josias Waldeck und Pyrmont se o případ začal zajímat a zjistil, že Koch jako velitel tábora nařídil Krämera a jeho asistenta zabít jako “politické vězně”. Důvodem bylo to, že jej léčili ze syfilis a Koch se bál, že by jej mohli prozradit.

Josias zahájil plné vyšetřování, kterým diskrétně pověřil Sturmbannführera SS Morgena, který pracoval jako soudce. Koch byl v té době převelen do Majdaneku, ale jeho žena v Buchenwaldu zůstala. Během vyšetřování vyšly najevo další vraždy vězňů, z jejichž smrti mohli mít Kochové nějaký užitek. Morgenovi se podařily zjistit i případy okrádání vězňů a další zločiny, kterých se oba manželé při svém vládnutí v Buchenwaldu dopustili.

Přesto byl případ natolik citlivý a Kochovo postavení tak pevné, že to trvalo až do roku 1943, kdy se Kochovo postavení díky jeho špatné práci velitele v Majdaneku zhoršilo, a princ Josias i Morgen měli v rukou dostatek důkazů, a mohli oba manžele obvinit.

Nejprve si v srpnu lidé z SS přišli pro Kocha. Pak během vyšetřování obvinili další velitele z Buchenwaldu i jeho ženu. Morgen byl přesvědčen, že na zločinech se podílela i Ilse Koch, ale nebyl schopen to dokázat.

Ilse Koch

Ilse Koch musely německé úřady na začátku roku 1945 propustit, ale jejího manžela v dubnu 1945 těsně před koncem války zastřelila popravčí četa.

Kochovou spravedlnost dostihla až po válce. Američané, kteří neměli ničím svázané ruce, proti Ilse Kochové zajistili důkazy, díky kterým byla žena v roce 1947 odsouzena na doživotí. Tento trest jí byl sice o rok později na základě “nedostatečných důkazů” zkrácen na čtyři roky vězení. Nicméně v roce 1951 došlo k novému procesu, který ji doživotní trest potvrdil. Ilse Koch spáchala v roce 1967 za mřížemi sebevraždu oběšením.

Esesák Georg Konrad Morgen, který se Kochovi snažil dva roky dostat, byl po válce u Norimberských procesů jako svědek, a bylo mu dovoleno pokračovat v právnické činnosti ve Frankfurtu nad Mohanem. Zemřel v roce 1982.

A co princ Josias? Ten se ještě během války stal generálem SS. V roce 1947 byl odsouzen na doživotí za podíl na zločinech, které se v Buchenwaldu odehrály, protože tábor spadal do jeho pravomocí, a za údajnou vraždu velitele tábora Kocha. Princovo absurdní obvinění bylo nejprve zkráceno z doživotí na 20 let, ale nakonec si ze zdravotních důvodů odseděl jen tři, a v roce 1950 jej propustili. Po smrti svého otce, v roce 1946, se stal nejvyšším představitelem šlechtické rodiny Waldeck und Pyrmont a život dožil na rodinném zámku Schaumburg, kde v roce 1967 zemřel.

O případu vypráví kniha Davida Hacketta, Buchenwald Report

Zámek rodiny Waldeck und Pyrmont, kde princ Josias dožil. Foto Wikipedia Johannes Robalotoff

Komentáře

komentáře