Malý ale důležitý protest u jihoafrické ambasády v Praze

0

Včera jsme měli možnost díky dopředu avízované události položit u jihoafrické ambasády v Praze symbolicky bílé květiny za pronásledované bílé farmáře a bílé lidi obecně v Jižní Africe. Původní idea, tedy “zasypání” ambasády bílými květinami, se nicméně nevydařila podle představ. Květinami se podařilo “obsypat” jen vstupní dveře. Přesto šlo o důležitý vzkaz, který si získal pozornost i v Jižní Africe, odkud přišlo poděkování.

Jižní Afrika je symbol toho, co se s námi stane, pokud se staneme mizivou menšinou. V Jižní Africe, a předtím v Rhodésii (dnešní Zimbabwe) a ještě předtím v dalších bývalých afrických koloniích byla a je situace nejextrémnější. Běloši zde tvořili a tvoří zlomek populace a protože už se nedokáží chránit zákony, jsou svým novým pánům vystaveni na milost a nemilost. To se projevuje jejich vyvražďováním na jejich farmách, což je přímo organizováno jihoafrickými politickými kruhy. Jedna kulka – jeden Búr (bílý Jihoafričan) říkají.

Náznaky věcí budoucích vidíme i v USA, kde počty bílých klesají a čím více klesají, tím více se útočí na jejich americkou historii a zpochybňuje jejich samotná existence. Bourají a odstraňují se sochy, ze školních osnov se vymazávají jména, útočí se proti tzv.bělosti, bílý člověk se vytlačuje do pozadí. A to bílí zatím v USA ještě stále tvoří asi 60 procent obyvatel. Ve chvíli, kdy to bude 8 procent, jako v Jižní Africe, šílenství vypukne naplno.

Podobné snahy sledujeme i v Británii, kde v hlavním městě Londýně bílí již tvoří menšinu a starostou je pakistánský muslim. Propagandistické kruhy nedávno dokonce zkusili tvrdit i to, že první Britové měli tmavou pleť. Jejich odvážné tvrzení bylo sice vyvráceno, ale i v Británii se buduje půda pro marginalizaci bílých a to nejen na univerzitách, kde se agresivně bojuje proti “bělosti”, ale i například ve sdělovacích prostředcích, kde se na nové pozice najímají jen nebílí. O všem výše uvedeným Středoevropan neustále píše a vše je dohledatelné.

Samostatným tématem je diskuse o tom, zda bílí Jihoafričané mají vůbec v Jižní Africe právo být. Levičáci, kteří na jedné straně volají po otevření Evropy migrantům z celého světa, rádi tvrdí, že bílí Jižní Afriku ukradli černým, a nemají tam co dělat. Že podle levičáků nemáme co dělat na celé planetě je v tuto chvíli jiná věc, ale představme si Jižní Afriku v 17.století jako Sibiř. Nehostinnou, v podstatě prázdnou obrovskou plochu, do které přijdou šikovní kolonisté a začnou jí osidlovat a zvelebovat. S divoce žijícími Sibiřany, kterých je na obrovské ploše jen hrstka, se dostanou do konfliktu a na jejich útoky musejí reagovat a bránit se. Nakonec spolu začnou nějak vycházet a primitivně žijící Sibiřané začnou využívat civilizačních výdobytků, které si sebou tito kolonisté přinesli.

Bílí kolonisté se podobně usadili na jihu a jihozápadě Jižní Afriky. Čelili zde malým a roztroušeným komunitám lovců-sběračů a pastevců, se kterými měli většinou klidné vztahy. Evropští osadníci se usazovali hlavně na pobřeží a vytvořili prosperující kolonii. Do v podstatě liduprázdného vnitrozemí začali odcházet až 200 let po svém příchodu do Jižní Afriky a zde se střetli s agresivními Zuly, kteří likvidovali všechny domorodé komunity, které jim stály v cestě. Nejprve Búrové a později Angličané Zuly porazili a jejich agresi vůči ostatním dostali pod kontrolu. Následovalo další osidlování Jižní Afriky a v podstatě mírumilovné soužití s drobnou populací lokálních komunit. Díky bohatství a prosperitě evropských kolonií na jihu Afriky sem začali přicházet černoši ze severu a usazovat se. Tyto lidi můžeme v klidu označit za imigranty do evropské jihoafrické kolonie.

Bílí později ve 20.století osídlili zbytek prostoru, který známe jako Jižní Afriku. Nehostinnou půdu přetvořili v zemědělskou půdu, která kromě potravin produkovala i víno. Evropský duch zde na jihu vytvořil pokročilou, ekonomicky vyspělou společnost, která přitahovala nejen další Evropany, kteří se zde začali usazovat, ale i velké množství černochů z dalších koutů Afriky, kteří sem přišli pracovat. Striktní jihoafrické zákony přítomnost těchto afrických lidí tolerovaly, ale jednotlivé rasové komunity udržovaly odděleně podle tzv.apartheidu.

Vlivem komunistické propagandy ať už ze Sovětského svazu nebo z Číny se po Druhé světové válce v Africe rozmohla tzv.dekolonizace. Komunisté se snažili Afriku získat pro sebe a k tomu bylo třeba se zbavit kolonistů. V celé Africe pak Sověty nebo Číňany podporovaná národně osvobozenecká hnutí postupně svrhla jednu koloniální moc za druhou a vznikly zde nové státy, často pod vlivem Sovětského svazu. Výjimkou byla Jižní Afrika, kde se jednoduše o nějakém původním, zkolonizovaném obyvatelstvu moc mluvit nedalo, protože se často jednalo o černochy, kteří na jih Afriky přišli odjinud. Přesto se zde “národně-osvobozenecký” boj vedl a jedním z marxistických teroristů byl v 60.letech i Nelson Mandela, než se jej podařilo zatknout a zavřít.

Díky vysokému počtu černochů a díky obrovskému mezinárodnímu tlaku jak z komunistických zemí, tak zemí Západu, kde na věc tlačili marxističtí novináři a aktivisté, se situace pro bílé v Jižní Africe stala neudržitelnou a v roce 1994 byly vyhlášeny všerasové volby, které pochopitelně bílou vládu v Jižní Africe ukončily.

A jsme v roce 2018. Po 400 letech bílé přítomnosti v Jižní Africe a vybudování prosperující země z ničeho se volá po odchodu bílých. V demokracii, kde platí jeden člověk-jeden hlas, nemají šanci. Přesto je Jižní Afrika stejně jejich jako nějakého Afričana, který do Jižní Afriky přišel kdysi odněkud ze severu. Pokud dopustíme, aby dnes bílí z Jižní Afriky odešli, za několik desítek let budeme sledovat stejný tlak na jejich odchod z Ameriky, Austrálie, Kanady nebo Nového Zélandu.

Proto je Jižní Afrika a osud jejích bílých symbolem, který nesmíme dát. Pokud padnou tam, padnou všude. A nakonec padneme i my v Evropě. To je neúprosná realita.

Komentáře

komentáře