Budoucnost Británie jako afro-asijské země má již solidní základy

0
Dominantní populací dnešního Londýna jsou Afro-Asiaté, často muslimského vyznání

Média to popisují jako skandál britské vlády, ale faktický výsledek tohoto skandálu je politické a společenské uznání, že občané z bývalých britských kolonií jsou prostě stejní Britové, jako sněhově bílý Angličan ze Stratford-upon-Avon.

V roce 1948 Británie udělila občanství všem lidem žijícím v jejích koloniích. Je si třeba uvědomit, že v roce 1948 už mnohé britské kolonie nebyly koloniemi, ale staly se nezávislými. Toto udělené občanství se týkalo lidí, kteří byli britské národnosti a šlo o zajištění jejich sounáležitosti s domovskou zemí poté, co se bývalé kolonie staly nezávislými státy. Země, které v roce 1948 byly stále ještě koloniemi, a jejich občané tedy byli i občany Velké Británie, byly tyto:

Singapur, Rhodesie (Zimbabwe), Sierra Leone, Seychelly, Sarawak, Penang, severní Borneo, Nigérie, Mauritius, Malta, Labuan, Keňa, Jamajka, Hongkong, Ghana, Gambie, Kypr, Kajmanské ostrovy, Honduras, Bermudy, Bahamy a Aden.

Technicky byli lidé narození a žijící v těchto zemích občany Velké Británie, na rozdíl od Indů a Pakistánců, kterých do Británie začalo po vyhlášení nezávislosti odcházet nejvíc.

Jedni z těch, kdo byli přímo pobízeni, aby do Británie přišli, byli černoši z Karibiku. V červnu 1948 jich na palubě lodi Windrush v Anglii přistálo 492 a pro Británii to mělo ten samý význam, jako přistání holandské lodě s otroky v americkém Jamestownu v roce 1619, která neměla peníze a místo nich v Americe nechala černé otroky, po kterých přišli mnozí další.

Je třeba si uvědomit, že v roce 1948 byla Británie bílou zemí a ačkoliv Londýn, jako hlavní město světového impéria, vždy obsahoval nějaký počet nebílých lidí, šlo oproti celkovému počtu obyvatel o nicotná čísla. Příchod černých vyvolal první rasové střety v Británii a zasažena byla taková města jako Londýn, Nottingham a Birmingham.

Odpor britské společnosti vůči barevným imigrantům vedl v roce 1962 k tomu, že úřady začaly přijímání těchto imigrantů omezovat a imigrační zákon z roku 1971 měl jejich příchod zcela zastavit. Stejný účel měly i další zákony, nicméně lidé z bývalých kolonií do Británie přicházeli dál, a ti, co už v zemi byli, si začali vytvářet vlastní silné komunity.

Východní Londýn, 70. léta. Povšimněte si nezahalených muslimských dívek.

Nebílí přistěhovalci byli vždy miláčky britské levice, která je vnímala jako své přirozené voliče, a proto vždy, když byli u moci labouristé, se vrátka Británie trochu více otevřela. Britští konzervativci ovšem nezůstávali pozadu a výsledkem je dnes fakticky nebílý Londýn, Birmingham a další města.

Proto bylo překvapením, když vyšlo najevo, že současná konzervativní vláda usilovala o to, aby tito původní imigranti, kteří do Británie přišli na základě zákona z roku 1948, byli deportováni. Mělo se to týkat všech, kteří přišli před rokem 1973 a šlo o smělý plán, jak tyto lidi z Británie dostat. Jde o spekulace, ale možná šlo o první krok právní mašinérie, na jejímž konci měli být z Británie deportováni všichni, kdo do ní nepatří.

Každopádně plán byl odhalen a ve chvíli, kdy levicová média zatroubila na poplach a celá britská levice proti němu vyrazila do útoku, stát za tímto plánem by byla politická sebevražda. Ministryně vnitra Amber Rudd odstoupila a ve funkci jí nahradil – Pakistánec Sajid Javid. Pokud měla Británie ještě šanci svou etnickou proměnu zvrátit, bylo to teď. To, jak rychle plán krachl, a jaké jsou pro jeho vykonavatele následky, svědčí jen o jednom. Afro-asijská budoucnost Británie je zpečetěna a zřejmě jí už nic nezastaví.

Komentáře

komentáře