Dlouho očekávaný dokument Lauren Southern o Jižní Africe je venku

0

Kanadská nezávislá novinářka a aktivistka Lauren Southern natočila ve spolupráci s talentovaným anglickým filmařem Caolanem Robertsonem a neméně talentovaným Britem Georgem Llewelynem dokument, který se jako první pokouší ukázat situaci bílých v Jižní Africe v dnešní době. Nejen farmářů, ale i obyčejných lidí, kteří jsou většinovou černošskou společnosti v zemi tlačeni na okraj propasti.

Lauren na úvod dokumentu vysvětluje historii bílého osídlení Jižní Afriky. Popisuje příchod Holanďanů do země, která byla obrovská, ale jen řídce osídlená lidem národa Xhosa. Holanďané od těchto lidí koupili část jejich půdy a rozvíjeli své osídlení v oblasti především dnešního Kapského města. Přítomnost bílých byla až do 19.století omezena na jižní pobřeží dnešní Jižní Afriky a kromě několika sporadických konfliktů kolonisté s domorodci vycházeli dobře.

Na začátku 19.století kolonii obsadili Britové, což donutilo holandské osadníky hledat novou půdu. Vnitřní prostor dnešní Jižní Afriky byl liduprázdný díky Zulům, kteří zde vyvraždili vše živé. Odhad zabitých je okolo 2 milionů. Holandští osadníci, Boerové, se při pokusech osídlit tuto prázdnou půdu se Zuluy střetli, a po prvních porážkách a masakrech bílých, se Boerům podařilo v roce 1838 porazit mnohonásobnou přesilu Zulů v bitvě u Krvavé řeky. Vítězství bílých vyvolalo mezi Zuluy občanskou válku a bílým přineslo mír.

Pokud bychom tedy chtěli shrnout historii bílé kolonizace Jižní Afriky, můžeme jistě říct, že zem nebyla ukradena. V některých případech byla koupena, v jiných, jako liduprázdná obsazena, a nebo vybojována na agresivních Zuluech, kteří pocházeli ze severovýchodní části dnešní Jižní Afriky.

Lauren pokračuje v popisu historie ve 20.století, kde vysvětluje, že rasová segregace zpočátku nebyla vynucována zákonem, ale byla společenskou normou a teprve v roce 1948 po vítězství National Party došlo k zákonem dané rasové separaci. Ta byla ukončena v roce 1991 a v roce 1994 země přešla pod vládu černé většiny. Jižní Afrika totiž jako jedna z nejvíce vyspělých ekonomik světa přitahovala černošské migranty z celé Afriky, kteří bílé zcela přečíslili.

A jsme v současnosti. Lauren do Jižní Afriky přijela natáčet o farmářích a fenoménu, o kterém už konečně začíná mluvit i svět – jejich vraždách. Setkává se s majiteli firmy, která má kontrakt od vlády čistit místa činu na farmách, které byly přepadeny, nebo kde došlo přímo k vraždě. Ti popisují nejen fakt, že mají na nějaké farmě práci každý den, ale také se svěřují s některými otřesnými zážitky, v jakém stavu některé oběti našli.

Dále se setkává s několika rodinami, které se staly obětí přepadení a přišly o někoho blízkého. Je to realita domů opevněných mřížemi, vždy připravených zbraní a snaze přežít každý další den. Tito lidé nemusí jen denně v obavách vyhlížet, jestli je černí militanti nepřijdou zabít, ale také bojují o živobytí, protože vláda prý dělá vše pro to, aby jejich farmy padly. Být bílým farmářem v Jižní Africe je jednoznačně jedno z nejtěžších povolání na světě.

Setkává se i s lidmi, kteří to vzdali. Tak jako majitelka obchodu se zbraněmi pro paintball. Za posledních 10 let jí vyloupili stokrát. Jednou i během natáčení s Lauren. Svůj obchod prodala a zemi opouští.

Ne každý ale může odejít. Své o tom vědí bílí, kteří žijí v kempech, protože nemají kam jít. Cena, kterou by museli zaplatit za odchod ze země a začít svůj život někde jinde, je asi 6 milionů korun.

Lauren mluví i s černými politiky. Ti oficiální z ANC jí říkají, že je to těžké, ale vše bude v pořádku. Ti radikální tvrdí, že černí byli trpěliví už moc dlouho, a přišel čas vzít bílým vše, co mají.

Navštíví také komunitu Orania, kde se jí dostane privilegia natočit rozhovor se starostou. Ten předtím odmítl mluvit s mnoha velkými světovými médii. Orania je komunita jen pro bílé a zločin zde v podstatě neexistuje. Vše je čisté a spořádané a lidé vypadají šťastní. Starosta říká, že stejně jako oni mají svou čistě bílou komunitu, tak je v Jižní Africe tisíce jen černých komunit. Nevidí na tom nic špatného.

Setkává se s šéfem bílé jihoafrické domobrany Suidlanders, která má mít až 200 tisíc členů, kteří se připravují na den, kdy jim černí přijdou vše vzít a oni budou muset bojovat o svůj život.

Dokument zatím nebyl přeložen do češtiny, ale i bez znalosti jazyka, jen z výrazů tváří a scenérie, si lze udělat dobrou představu o tom, v jaké situaci se bílí Jihoafričané nacházejí. Někteří by možná raději odešli, ale nemají peníze. Jiní odejít odmítají. V Jižní Africe se narodili jejich prarodiče a často i prarodičů jejich prarodičů, a s půdou, na které žijí, jsou pevně spojení. Černí je budou muset zabít, než aby svou půdu opustili. A možná přesně k tomu brzy dojde.

Komentáře

komentáře