Případ Mesut Ozil aneb může se Turek stát Němcem?

0

Fotbalista německé reprezentace s tureckými kořeny z reprezentačního týmu odešel a jako důvody uvádí “rasismus a nedostatek respektu”. Toho se mu dostalo poté, co se vyfotil s tureckým islamistickým prezidentem Erdoganem. Erdoganovská propaganda fotografie náležitě využila, zato v Německu čelil fotbalista Mesut Ozil kritice za to, že se “neintegroval”.

Ozil se tehdy vyjádřil, že mu nešlo o politiku, ale o to vzdát hold nejvyššímu představiteli země jeho rodiny. Ozil se narodil v Německu a patří k třetí generaci Turků žijících v Německu. Vadí mu ale, že stále není přijímán jako “Němec”, protože je prý muslim. Většina kritiků mu vyčítá, že jeho loajalita nepatří Německu, ale Turecku. Ale v jeho případě jde o zásadnější téma. Může se vůbec Turek “stát” Němcem?

Jde o klíčovou debatu, která je extrémně důležitá pro identitu evropských národů. Často se setkáváme s tím, že levice cizince žijící v naší zemi označuje za “Čechy jako poleno”, stejně tak Turky žijící nebo i narozené v Německu označuje za echt Němce. Být ale příslušníkem nějakého národa, k tomu přeci nestačí se jen někde narodit.

Národ je jako velká rodina. Má svou vlast, ale pokud by se nyní celý český národ rozhodl odejít někam na ukrajinské pláně, nebude to znamenat, že se najednou z Čechů stali Ukrajinci, a ti, co by se na českém území po nás usadili, by se také nestali Čechy.

Je třeba rozlišovat mezi občanstvím a národností. Zatímco udělování občanství je poměrně benevolentní věc, a Čech může klidně získat nigerijské státní občanství, každému je jasné, že pak tento Čech bude mít nigerijskou státní příslušnost, ale nikoho by nenapadlo nazývat jej Nigerijcem. Národ je součástí nějakého etnika, rasy. A do rasy nelze vstoupit, pokud nejste její součástí.

Mesut Ozil a jeho děti i děti jeho dětí, pokud budou dál žít v Německu, budou stále Turky. S německým občanstvím, ale Turky. Stejně tak v Čechách narození Vietnamci nebo černoši se pouhým narozením zde nestanou Čechy, ale budou dál Vietnamci a černoši s přívlastkem “žijící v Čechách”. Narození v nějaké zemi z vás příslušníka národa nedělá. Důležité jsou vaše kořeny.

Jiný případ jsou děti ze smíšených manželství. Zvykli jsme si, že u smíšených manželství Čechů a Slováků se na rovinu říkalo, že dítě je například po matce Slovák a po otci Čech. Nyní je tu tendence u dětí z vietnamsko-českých manželství říkat, že dítě je Čech. Realita je ale taková, že dítě je míšenec.

Otázka míšenců je rozvinutá především v Severní a Jižní Americe. Ve statistikách jsou tito lidé normálně označováni jako míšenci. V závislosti na tom, o jaké míšence jde, se pak nazývají podrobněji. Míšenec černochů a bílých je mulat, míšenec černochů a Indiánů (fakticky Asiaté) je zamb, míšenec bílých a Indiánů je mestic. Míšením nemůže vzniknout čistokrevný příslušník etnika. To je logické.

Bavit se o rase je dnes považováno za neslušné. Ale popírat její existenci je zase hloupé. Nebojme se otevírat témata jako národ, etnikum a rasa, a bavme se o nich otevřeně a vědecky. A pravdivě.

Komentáře

komentáře