Soud po 8 letech zastavil proces s Národním odporem a došel k zajímavým závěrům

0
Březen 1999

Obžalovaní v rozsáhlém procesu s Národním odporem byli zproštěni obžaloby již před 6 lety, nicméně proces se díky odvoláním táhl dál a nyní byli obžalovaní soudem Prahy 1 břemene zbaveni tím, že bylo zastaveno jejich trestní stíhání. Zatím nepravomocně, protože své ještě může říct státní zastupitelství a pak krajský soud. Nicméně výsledek může být těžko odlišný. Případ je důležitý v tom, že jednu z rolí zde hraji i já.

V létě 2010, kdy byli tři obvinění v tomto případu ve vazbě, dva z nich v ní skončili dokonce na 14 měsíců, a Pecino-Fischerův aparát postupnými kroky ochromoval krajně pravicovou scénu v ČR, mi do schránky dorazila obálka s modrým pruhem a v ní obvinění, že jsem se vylepováním samolepek Národního odporu měl dopustit zvlášť závažné trestné činnosti, na kterou zákon pamatuje trestem odnětí svobody až na 10 let. Ačkoliv jsem od začátku věděl, že toto obvinění je nesmysl, jedoucí vlak represí v tu chvíli již nešlo zastavit.

Hned ten den jsem byl ve všech médiích jako nebezpečný neonacista. Následoval vyhazov z práce ve zkušební době. Nemožnost dalších 6 měsíců sehnat jinou práci, a když už se to povedlo, vyhazov po cca 4 hodinách v zaměstnání. Jak se bez práce platí služby advokáta? Těžko. Bez pomoci přátel bych to jednoduše nezvládl.

Po obvinění přišla obžaloba, která se v mém případě opírala o kamerové záznamy, na kterých nebylo nic protizákonného vidět, a výpovědi sledky ÚOOZ, která osudný večer sledovala skupinu asi 20 lidí, kdy já zde byl přítomen jako právní poradce. Měl jsem v té době občanské sdružení Ingenuus a dělal semináře po republice, na kterých jsem bezplatně lidem vysvětloval, jaká mají práva při výslechu apod. To samé jsem dělal tehdy večer a policie toho využila a hodila na mě nesmyslné obvinění.

Každé soudní stání bylo za účasti médii, která mě a další démonizovala. Líná média při popisku mojí osoby téměř pravidelně používá spojení “zakladatel neonacistického Národního odporu”. A právě k tomu se tento soud, který trestní stíhání zastavil, vyjádřil.

Soud totiž nejsou média. Nemůže si jen tak něco plácat, ale musí vycházet z faktů a tato fakta analyzovat.

Co se mé osoby týče, v létě 1999 jsem spolu s dalšími osobami, poučeni vývojem na české nacionalistické scéně a jejím směřováním, byl u toho, když se sestavil tzv. Manifest Národního odporu. V něm jsme chtěli nabídnout alternativu tehdejšímu nacionalistickému hnutí a v pěti bodech jsme sepsali, jaký by měl aktivista nacionalistického hnutí být a čemu by měl věřit. Oproti předchozím pokusům se nemělo jednat o organizaci, ale o hnutí bez vedení. Národní odpor pro nás symbolizoval to samé, co termín Národní obrození. Tedy ideový směr, kterého se mladí aktivisté budou držet bez potřeby, aby měli nějakého vůdce a byli v jedné organizaci. V Praze jsme se tehdy spojili ve skupině Národní odpor Praha a opět, co se mě týče, mé trvání ve skupině bylo přesně dva měsíce. Skupina se poté rozpadla, já odjel do Irska, a zbytek skupiny se začal věnovat pořádání koncertů. Já po svém návratu začal spřádat plány na vstup do Vlastenecké republikánské strany a to, co je dnes nazýváno Národním odporem, vzniklo až kolem roku 2004/2005. Již dávno beze mě. Pro média, jako nejznámější postava, jsem však od té doby zakladatelem Národního odporu já.

Soud překvapivě získal tento náš manifest a z něj vycházel, aby posoudil ideovou nebezpečnost Národního odporu. V rozsáhlém rozboru soud tvrdí, že “základní program hnutí Národní odpor a všechny jeho přívržence nelze a priori pokládat za neonacistický, antisemitistický, rasisticky a násilně smýšlející”. Soud také připomíná, že ideje, které tehdejší manifest hlásal, jsou dnes běžnou součástí politického diskursu. A že ačkoliv někteří jednotlivci mohou být nenávistní, nelze generalizovat a chování jednotlivců vztahovat na všechny ostatní.

Výrok soudu je pro mě velice důležitý, protože jsem přes 20 let označován za neonacistu, ačkoliv moje reálná činnost v posledních 20 letech tomu neodpovídá. Pokud je neonacismus obnovou nacismu, kdy výklad tohoto slova nic jiného ani neumožňuje, tak neonacistou jsem posledních 20 let určitě nebyl a žádný můj veřejný projev ať už mluvený nebo psaný, či moje aktivity, také nebyly neonacistické. Pro-národní, antikomunistické, proti-migrantské a silně pravicové, to jistě. Ale ne neonacistické s odkazem na ideologii nacionálního socialismu Adolfa Hitlera.

Celé toto důležité usnesení zveřejnil Tomáš Pecina na svém blogu.

Komentáře

komentáře