Protesty ve Francii jsou protesty bílé dělnické třídy

0

Hnutí Žlutých vest, které se snaží oslovit jako Národní shromáždění (bývalá Národní fronta), tak i infiltrovat levicoví extremisté, je příznačné jednou věcí – jde o nestranický protest, jehož protagonisty jsou podle fotek a videí výhradně rodilí Francouzi. A tím myslím etničtí Francouzi, či jak se dnes popisuje příslušník národa, jehož táta do země nepřišel teprve včera, ale může se chlubit mnoha generacemi předků stejné krve.

Ačkoliv jde o protest proti zvyšování cen pohonných hmot, jde hlavně o to, že pohár trpělivosti běžných Francouzů už jednoduše přetekl, a jejich vztek je žene do zoufalých bojů s policií, která chrání upadající stát a establishment. Do Francie se tak sjíždí pravicoví či nacionalističtí žurnalisté z celého Západu a ve francouzské revoltě vidí naději na změnu. I přes levicovou infiltraci vidíme během bouří ne rudé, ale francouzské vlajky, a absence cizinců, která je pro levicové protesty tak typická, dává tušit, že jde především o protest francouzské bílé dělnické třídy, či prostě obyčejných lidí.

Mají vztek a nechtějí přestat. A policii, která na ně střílí bomby se slzným plynem a bije je, bijí zpátky.

Někteří mluví o evropském jaru, protože revolta už se přesunula i do Belgie, kde ovšem zatím nenarostla do takových rozměrů, jako ve Francii. Protestní hnutí ale sílí v celé Evropě a v celé Evropě stát reaguje s nervozitou a tvrdou rukou. Pokud z této revolty vzejde Evropa méně kosmopolitní, méně zglobalizovaná, méně marxistická a méně totalitní, Středoevropan ji podporuje všemi deseti.

Komentáře

komentáře