Komunisté a obdivovatelé Moskvy v českém nacionalistickém hnutí

0

Pokud člověk zabrouzdá do komentářů u příspěvků skupin, jednotlivců, organizací či politických stran, které se prezentují jako česky vlastenecké, nemůže si nevšimnout, že drtivá většina těchto komentářů nějakým způsobem podporuje Putinovo Rusko a jeho politiku. Není pak vůbec překvapující, že ti samí lidé se pozitivně vyjadřují ke komunistické minulosti naší země, a společnou řeč nacházejí i se současnými komunisty. Zkuste pod jakýmkoliv příspěvkem politických stran označujících se za vlastenecké (nebo FB profilech jejich předních členů) a podobných skupin, vyjádřit kritický názor na maršála Koněva, nebo se naopak pochvalně vyjádřit o Mašínech. Diskutéři pod příspěvkem vás roztrhají na kusy.

Možná je za tím až rozmach sociálních sítí, protože v minulosti vlastenecké / nacionalistické scéně obdiv ke komunismu nedominoval. Byl tu přítomen, ale nebyl dominantní. A když jsme se s ním setkali, odmítli jsme jej. Tak jako před 21 lety během protestů proti náletům na Srbsko.

Tento směr začal sílit později. Ve chvíli, kdy Západ, jehož jsme se stávali součásti, začal být stále více dekadentní, stále víc pošlapával svobody, a stále víc směřoval od Evropy národů k nějakému kosmopolitnímu chaosu. Tehdy začali někteří lidé projevovat nostalgii po starých časech socialistického Československa a začali si také idealizovat Rusko s jeho novodobým carem Putinem.

Nedá se popřít, že v socialistickém Československu nebyl problém s migranty, a život byl poměrně stabilní. Lidé vzpomínají na organizované zájezdy pro pracující, pro důchodce a dětské tábory a nostalgie jim zaslepuje oči. Život v socialistickém Československu byl především životem bez perspektivy, bez možnosti plnit si sny, životem bez svobody, a životem s prázdnou kapsou, pokud jste nekradli. Kdo si pamatuje euforii roku 1990, kdy jsme se komunistů konečně zbavili, dojde mu to. Že následný vývoj nebyl nejdokonalejší, je pravda, ale všechno lepší, než bolševická šeď a zmar.

Ať už jde o dílo lidí, kteří si Vladimíra Putina skutečně zidealizovali, nebo jde o dílo neúnavných propagandistů ruského režimu na sociálních sítích, veliká část lidí, co se považuje za vlastence, je fanatickými podporovateli tohoto vládce Ruska. Putin je v jejich očích pravý opak Západu. V jejich představách v Rusku není problém s migranty a laskavý Putin toleruje přítomnost muslimů jen do té chvíle, než si začnou dovolovat a poté je rozdrtí svou železnou pěstí. V jejich představách je Putin veliký konzervativec a zastánce tradiční společnosti a odmítá, aby bylo Rusko zaplaveno takovými věcmi, jako je Gender studies nebo LGBT. A také je v jejich představách Putin ochránce křesťanů a států, na které si dovolují Spojené státy.

Jaká je pravda? Moskva je evropské město s možná nejvyšším počtem migrantů či muslimů. Muslimové tvoří ve městě až 20 procent obyvatel. Možná víc. Putin zde v roce 2015 společně s tureckým prezidentem Erdoganem otevřel mega mešitu pro desetitisíce lidí. Mezi jeho největší stoupence patří i čečenský řezník Kadyrov. Pokud jdou muslimové Putinovi na ruku, je jejich přítelem a ochráncem. Žádným svatým bojovníkem proti islámu Putin není a nebyl.

Putin jako agent KGB vzešel z kořenů sovětského impéria, které bylo nadnárodní. Nacionalismus je Putinovi cizí. V Sovětském svazu byly součástí impéria jak bílé evropské národy, tak i Asiaté z Dálného východu, či Kavkazané. To jsou Putinovy kořeny. Putin je stejný kosmopolita, jako je třeba Merkelová. Autentičtí ruští nacionalisté byli Putinem zlikvidováni. Jsou buď ve vězení, v podzemí, nebo emigrovali. A to především díky zákonu o extremismu, který na ně dopadl jako železná pata.

V roce 2011 se v Moskvě takzvaného Ruského marše účastnilo přes 10 tisíc lidí. Ruská nacionalistická scéna byla v rozkvětu a venkovní pozorovatel si mohl myslet, že ruská národní obroda probíhá s laskavým svolením vládce Putina. Co je ale s Ruským maršem dnes? Organizace, které se na něm podílely, jsou zakázané, a jejich vůdci ve vězení. Když se pak v roce 2014 Rusko pustilo do východní Ukrajiny, teror proti ruským nacionalistům nabral plné obrátky. Ti museli buď razit linii Moskvy, nebo jim Moskva hrozila likvidací. Nacionalistická scéna se rozdělila na dva tábory. Ten, který byl loajální vůči vládě, a ten, který trval na svých nacionalistických principech. A ty podporovaly právo Ukrajinců na sebeurčení. V roce 2014 se tak v Moskvě konaly marše dva. Jeden podporující anexi Krymu, druhý podporující ukrajinské nacionalisty. Přední aktivisté druhého tábora byli jeden po druhém zatčeni a uvězněni. Někteří, jako byl Ivan Belecky, Juri Gorskij, Igor Artiomov nebo Vjačeslav Malcev, uprchli do zahraničí a skrývají se. Když se Ruský Marš konal v roce 2017, policie jej rozbila a pozatýkala desítky účastníků. Autentické ruské nacionalistické hnutí dnes v Rusku již neexistuje. Ti, kdo zůstali, lížou Putinovi boty.

Putinovi nejde o žádné principy, nebo ideály. Během své nekonečné vlády na Ruskem nastřádal takový majetek, že je jedním z nejbohatších Rusů. Stabilita Ruska je pro něj důležitá, protože dokud je stabilní Rusko, je stabilní i jeho impérium. Kdo se v Rusku pokoušel měnit nové pořádky, skončil ve vězení, nebo s kulkou v hlavě, a tak opozice vůči Putinovi zdánlivě neexistuje. Vliv nových ideologií ze Západu Putin odmítá ne snad proto, že by byl tak konzervativní, ale protože by mohly podemlít jeho vládu. Zřejmě bude Rusku vládnout až do smrti. A dokud bude žít, budou mít Rusové ohnutý hřbet, protože Putinovo Rusko nedovoluje samostatné myšlení a nezávislost.

Z nějakých zvláštních důvodů si ale čeští vlastenci vytvořili svůj vlastní obrázek Putina. A svůj vlastní obrázek Ruska. A zcela nekriticky přejímají vše, co Putin udělá, jako svaté. Zda si ve svém zápalu boje za tradiční společnost Putina jen idealizují, nebo by v Putinově nesvobodném, kosmopolitním Rusku také chtěli žít, je otázka. Do jaké míry hrají roli ruské peníze a vliv ruských operativců je další věc.

Středoevropan nepodporuje jakékoliv nostalgie po komunismu, naopak podporuje boj proti němu. Středoevropan bude dál vystupovat proti marxistické EU a aktivistům za lepší zítřky na Západě. Vůči EU nepovažuje Středoevropan Vladimíra Putina a jeho Rusko za vhodnou alternativu. Česká nacionalistická scéna měla již dávno začít s vlastní vnitřní obrodou a zcela odmítnout všechny tendence, které Putina a Rusko idealizují. Dejte se do toho.

Komentáře

komentáře