Bílí lidé a otroctví

0

Levice a její spojenci nám často předhazují fenomén otrokářství, jakoby ho Evropané snad vymysleli, a byli jediní, kdo vlastnil otroky. Nic ovšem není dál pravdě, než toto tvrzení, a tak pro vás Středoevropan připravil malý faktografický manuál. Ať vám je při vašich debatách s nepřítelem nápomocen.

Otroci a otrokářství je jev starý jako lidstvo samo. Bez ohledu na to, kde lidé žili, války a braní zajatců, kteří pak sloužili jako otroci – lidé bez práv a svobody, existovaly všude.

Otroci po celém starém světě

Ačkoliv otroci existovali i v těch nejprimitivnějších společenstvích lovců-sběračů, typické to bylo spíš pro usazené zemědělské komunity. A otroky jsme mohli najít ve všech starých civilizacích v Evropě, na Středním východě, v Asii i v Americe. O otrocích čteme již v Bibli, která je zasazena mezi Izraelity. Byli v Babylóně, ve starém Egyptě, Řecku, Římě, Persii a samozřejmě ve staré Indii. Víme o něm z dávné Číny a z celé Asie, a na dobytých územích lidi zotročoval i Attila.

Otrokářství bylo běžnou součástí života v Africe. Otroci pro své pány pracovali, bojovali, nebo skončili obětováni. Některé africké kmeny se živily pouze tím, že pořádaly nájezdy na jiné kmeny, jejichž příslušníky pak zotročovaly pro sebe, nebo prodávaly dál jiným kmenům.

Důležitým hráčem v africkém obchodu s otroky byli Arabové. Pravděpodobně miliony Afričanů skončily v otroctví na Středním východě, kdy je arabští obchodníci s otroky vykupovali od afrických prostředníků po celém černém kontinentu.

Arabové lovili nebo kupovali i evropské otroky. A tak jako v Africe, i v Evropě měli své ochotné spolupracovníky, kteří jim otroky dodávali. Velký trh s otroky byl v 10.století i v Praze, a křesťané zde Arabům prodávali své pohanské soukmenovce. Arabové ale lov na evropské otroky prováděli často sami, a jsou známy jejich nájezdy i na tak vzdálená a nečekaná místa, jako Island v roce 1627, kde ukořistili až 800 lidí. Všechny muslimské kalifáty, samostatně operující islámští piráti a samozřejmě i Otomanská říše po staletí pořádali nájezdy na mořské pobřeží Evropy i dál do vnitrozemí, kde brali bílé zajatce, co pak končili jako otroci.

Když bílí lidé dorazili do Ameriky, nebyli to oni, kdo by místním obyvatelům přinesl otrokářství. Ti jej dávno znali a provozovali. Od velkých společenství, jako byli Aztékové nebo Inkové, po ty nejmenší kmeny. Všichni lovili jiné lidi, aby je zotročili. Mnohé indiánské kmeny také později vlastnily i černé otroky. Typicky kmeny na jihovýchodě dnešních USA. Především Čerokíové.

V Číně otrokářství oficiálně existovalo až do roku 1910, ačkoliv fakticky až do roku 1949. Otrokářství bylo běžné i v Indii a skončilo až zákazem ze strany britských koloniálních úřadů v roce 1843. Otroci se lovili a prodávali po celé jihovýchodní Asii, v Koreji, v Japonsku.

Jednoduše můžeme jmenovat jakoukoliv zemi světa a najdeme v ní otroky a otrokáře.

Evropané a otroctví

Jak již bylo zmíněno výše, Evropané se na obchodu s otroky podíleli také. Staré Řecko, starý Řím, pohanští Evropané, křesťanští Evropané. Vnitřně evropský obchod s otroky významně skončil s tím, kdy bylo křesťanství přítomné v celé Evropě. Bylo nemyslitelné, aby křesťan zotročil, nebo prodal do otroctví křesťana. Evropané byli první, kdo otrokářství začal regulovat. Ať už přímým zákazem, nebo nějakou definicí, která tento fenomén omezovala.

Přesto, pokud dnes slyšíme o otrokářství a otrocích, každému vyskočí v hlavě jen obrázek afrických otroků zotročených na amerických plantážích. V době, kdy obchod s otroky stále bujel po celém světě, dostali se černí otroci i do nových amerických kolonií. Indiáni nebyli pro práci na plantážích vhodní a tak se za ně hledala náhrada. Tu poskytli arabští a židovští obchodníci a částečně portugalští obchodníci s africkými otroky, kteří byli až v 18.století nahrazeni Francouzi a Angličany. A všichni spolupracovali s africkými lovci otroků, kteří své soukmenovce lovili a pak prodávali dál.

A byli to nakonec znovu Evropané, kdo i na americkém kontinentu otrokářství potlačil, aby to předtím udělali i v Evropě. Zatímco ve Francii otrokářství skončilo především s Francouzskou revolucí, Britové jej zakázali v roce 1833. Američané se i kvůli otrokářství porvali mezi sebou, aby jej nakonec zakázali v roce 1865. V době, kdy otroci a otrokáři byli v celém světě stále ještě běžným jevem.

Nebyli jsme jiní, než ostatní národy světa. Drželi jsme otroky a prodávali otroky. Dělal to každý. Byli jsme však ti, kdo otrokářský systém zakázal a zničil jako první. Místo vděku však dodnes čelíme nenávistné kampani.

Komentáře

komentáře